Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nečekala jsem, že se v Americe naučím tancovat salsu a domluvit se španělsky

„Kancelář si udělám kdekoliv, jako třeba tady ve Frostově muzeu vědy v Miami. Potřebuju k tomu jen svůj počítač a kafe.“ Foto: Jana Ciglerová, Deník N
„Kancelář si udělám kdekoliv, jako třeba tady ve Frostově muzeu vědy v Miami. Potřebuju k tomu jen svůj počítač a kafe.“ Foto: Jana Ciglerová, Deník N

Jana Ciglerová odjela do Spojených států v prosinci 2016, těsně před inaugurací Donalda Trumpa americkým prezidentem. Už tehdy bylo jasné, že jeho administrativa vnese do zažitých politických návyků drama, jaké ta země dlouho nezažila. „Trump je pro novináře sen, pořád se kolem něj něco děje,“ říká americká zpravodajka Deníku N. Pravidelné sloupky, které vedle politického zpravodajství ze Spojených států posílá, se staly předlohou knihy Americký deník, která vyjde 28. října.

Pamatujete si na to, jaká jste od života mezi Američany měla očekávání?

Spíš si pamatuju na to, co jsem rozhodně nečekala. Že se tu potkám s takovými, kteří ani po několika, nebo dokonce mnoha letech nemluví anglicky. Na jižní Floridě jsem se mnohem víc než s americkou kulturou setkala s kulturou latinskoamerickou, protože speciálně v Miami a okolí žije více než 70 procent Latinos, Američanů s kořeny v Jižní a Střední Americe. Takže místo abych se naučila jíst hamburgery a popcorn, vyznám se po necelých třech letech tady v tequeňos, maduros, taquitos nebo tacos. Umím tancovat salsu a merenge a velmi základně se domluvím španělsky. To jsem teda vážně od pobytu v USA nečekala.

Co vás v USA překvapilo?

Každý den něco, ale vím, že jsem se dlouho nedokázala srovnat s tím, jak špatně tu jedí děti a co jim škola i rodiče dávají za jídlo. Děti dostávají ty nejhorší polotovary, studený párek v rohlíku zabalený do celofánu k obědu ve škole, za ovoce tu považují nakládané kompoty s tunou cukru, za pití přeslazené džusy. Američané si dělají všechno co nejjednodušší, ale v případě jídla, zejména dětem, je to úplně skandální. Asi třetina dětí ve třídě mých synů je tlustá, a když říkám tlustá, tak myslím, že i kluci mají prsa, tak tlustá.

O kterých tématech se vám píše nejlíp?

To vím hned – o těch, která sama zažiju nebo si je vymyslím. Připravujeme v Deníku N velký projekt rozhovorů s Američany, díky kterému se tu setkávám s mnoha lidmi a zapisuju jejich příběhy. To je naprosto fascinující práce. Dlouho říkám, že každý má příběh a o každém člověku by se dala napsat kniha, ale tady na jižní Floridě, kde žije 80 procent lidí, kteří sem buď sami přišli odjinud nebo jsou potomky lidí, kteří se tu nenarodili, to platí stonásobně. Zrovna včera jsem dělala rozhovor s lékařkou, která uprchla z Kuby se svými dvěma malými dětmi na koupacím člunu, a než se potkala v moři se svým manželem, který pro ni jel lodí, doprovázelo je deset delfínů, kteří je tím zachránili. Lidé podniknou neuvěřitelné věci, aby mohli žít ve svobodné zemi.

Změnilo se vám v zahraničí, jak vnímáte Česko?

Změnilo a přála bych tu jinou perspektivu každému. Některé věci totiž vidíte až ve chvíli, kdy jimi nejste obklopeni. Já jsem největší patriotka vždycky v zahraničí, protože mi vyvstanou ty velké, důležité a hlubší rysy naší společnosti, které často uprostřed každodenního režimu nevidím. Ohromně oceňuju, jak jsme šetrní a hospodární, umíme věci používat znovu, umíme si jich vážit, jsme vynalézaví. Američan jde a koupí si, co potřebuje, my to nejdřív zkusíme nějak vymyslet. Naše děti jsou pokornější a ohleduplnější, víc žijí obyčejný život, a tak jsou na něj taky víc připraveny. Přála bych nám lepší náladu a víc té každodenní laskavosti, kterou z nás ten komunismus nějak vytloukl, ale jinak jsme kvalitní národ, který na sebe může být hrdý.

Můžou se čtenáři v knize těšit i na něco dalšího, co v Deníku N zatím nevyšlo?

Rozhodně. První velká kapitola bude o tom, jak jsem se tu vlastně ocitla, je to zajímavý příběh a souhra milionů okolností. Většina lidí předpokládá, že mám buď manžela Američana nebo jsem ho sem následovala, ale není to pravda. Rozhodnutí přestěhovat rodinu do Ameriky bylo moje a šli jsme sem za mojí novinářskou prací. Potom chystám deníky, které budou napsané speciálně jen pro knihu. A nakonec ještě takovou esej, zamyšlení nad tím, co člověku dá pobyt v jiné zemi a jak jinak se potom dívá na tu svou.

Co vám bude v České republice chybět?

Přátelé, které jsem si tu našla, se mi jen těžko opouští. I když se říká, že Američané si tvoří vztahy jen velmi povrchně, já tu potkala několik, kteří mi podle mě zůstanou na dlouho. A pak samozřejmě to teplo, usměvaví lidé, věčně modré nebe a slunce, možnost kdykoliv si zajet k moři jen tak, fantastická úroveň služeb. Kdyby u nás doma svítilo pořád slunce, byli bychom jiní lidé, to vám garantuju.

Je naopak i něco, na co se těšíte domů?

Moje máma, rodina, kamarádi a práce. Většinu času totiž pracuju sama u svého psacího stolu a strašně mi chybí duch redakce. Máme takovou vnitroredakční pracovní síť a to je vlastně můj jediný kontakt s kolegy a kolegyněmi, tak se těším na to, až s nimi budu jen tak obyčejně chodit na oběd, sednu si k nim do kanceláře nebo spolu něco budeme psát. Čeká mě taky několik moc zajímavých pracovních věcí, o kterých se mi tady ani nezdálo.

Promítlo se psaní vašich deníků nějak do toho, jak se díváte na věci a lidi kolem sebe?

To je zajímavá otázka! Víte, že ano? U všeho zajímavého, co se mi stane, rychle přemýšlím, jestli to vydá na téma na deník nebo na příběh do našeho projektu Američanů. Ty náměty si zapisuju, takže už mám teď materiálu nejmíň na třicet deníků dopředu.

Vyhraje Donald Trump prezidentské volby znovu?

Všechno, co se děje v Americe teď, se v Česku dělo o dva roky dřív. Zesílení čínského vlivu, ruské ovlivňování voleb, nárůst populismu, rétorika vyvolávání strachu z imigrantů, nesmiřitelné rozdělování společnosti. Jestli to bude platit i dál, tak Trump, stejně jako Miloš Zeman, vyhraje i druhé volební období. Ti dva muži jsou si velmi podobní s výjimkou toho, že Trump nepije a Zeman zase čte. Pro americké ženy bude jeho případné vítězství ale příšerná zpráva. Už teď má ultrakonzervativní politika rozhodujících členů jeho strany tvrdé dopady na přístup žen k základní lékařské péči, jak jsme nedávno viděli například v šíření zákazu potratů v amerických státech. V tom jsme v Česku ohromně napřed a máme být na co pyšní.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější