Deník N

Blýská se vám hlava? Pak je pro vás Turecko zemí zaslíbenou

Co s tím? Foto: Fotolia
Co s tím? Foto: Fotolia

Turecký deník Jany LeBlanc: Nikdy bych si nemyslela, že první věc, kterou napíšu do Googlu po výstupu z vlaku v centru Istanbulu, bude: „Proč je tady tolik lidí s pořezanou hlavou?“ Skalpované muže s obvazem kolem lebky míjím častěji než pojízdné stánky s tureckým preclíkem simit. A to je co říct!

Někteří spěchají na tramvaj, s jinými jedu lodí po Bosporu nebo večeřím v restauracích. Překvapivě hodně je těch, kteří vypadají jako turisté: pohodlný oděv, na nohou sandály, na zádech batoh, obklopeni rodinou, vytahují mobil a fotí chrám Hagia Sofia nebo si dělají selfie před Modrou mešitou.

Pohled do mého chytrého telefonu mi záhy otevírá zcela nový svět. Svět vlasové transplantace, v Turecku miliardového byznysu, za kterým se do země sjíždějí lidé z celé zeměkoule. A čím dál častěji i Češi. Celá procedura se dá zvládnout za čtyři dny včetně jednodenního odpočinkového dne vyhrazeného istanbulským památkám. Stojí přitom desetinu toho, co za stejný výkon zaplatíte na Západě nebo i v Praze.

Klinika jako luxusní hotel

Je mi jasné, že když v Turecku nežijete, můžete si o zemi, a hlavně o úrovni zdejšího zdravotnictví myslet celkem cokoliv – zřejmě to ale nebude nic moc pozitivního. Vlastně to dobře vystihuje věta, kterou mi řekl Petr, jeden z Čechů, který za novými vlasy vyjel do Istanbulu před dvěma měsíci: „Rodina se bála, aby si mě tam nenechali na orgány,“ směje se.

Častá česká reakce přitom nemůže být dál od reality soukromého (to je v tomto případě důležité slovo) tureckého zdravotnictví a nemocnic připomínajících pětihvězdičkové wellness hotely. Sama jsem si jednu takovou kliniku vyzkoušela, když mi loni krátce po příletu do země vyhřezla plotýnka v krční páteři. Na magnetickou rezonanci jsem v měkkém křesle v designové recepci čekala sedm minut. U ní mi do ucha půl hodiny hráli Vivaldiho – to prosím včetně konzultace s lékařem za tři tisíce českých korun, u které nechyběla překladatelka do angličtiny. V recepci se nabízel neomezený přísun kávy i vody a toaleta nebyla potupně na klíč, co si musíte vyžádat u sestry.

Co tím chci říct, je, že jsem nebyla ani trochu překvapená, když jsem si stejné dojmy přečetla ve stovkách recenzí na kliniky zabývající se transplantací vlasů, ani když mi další užaslou vyprávěl Petr. Ten do Turecka vyjel úplně poprvé a rovnou na zákrok. Ale postupně.

Pár desítek tisíc. No nekupte to

Čtyřiačtyřicetiletý Petr měl v plánu absolvovat transplantaci v Česku. Jenže na několika klinikách v Praze mu ji spočítali na skoro půl milionu. V tom okamžiku to chtěl nechat plavat. O pár měsíců později ale

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Turecký deník

V tomto okamžiku nejčtenější