Dvě země pod jednou vlajkou se po volbách ještě víc rozdělily na pravicový sever, levicový jih a zelený Brusel
Belgie je držitelkou oficiálního světového rekordu v bezvládí. V roce 2010 se po federálních volbách valonské a vlámské strany dohadovaly rovných 541 dnů, než se jim podařilo vytvořit novou funkční vládu, čímž smetly předešlý irácký rekord 289 dnů. Země samozřejmě nebyla úplně bez vlády, v mezidobí fungoval prozatímní kabinet, ovšem bez podpory parlamentu. K překonání tohoto rekordu v této chvíli Belgii chybí ještě zhruba 350 dnů, po květnových volbách je ale situace problematičtější než kdy předtím. Rozdíly v zemi dvou národů se totiž mimořádně vyhrotily.
Jedenáctimilionová Belgie se skládá ze dvou zcela odlišných regionů – bohatého vlámského severu s 58 % obyvatel, kteří mluví nizozemsky, a ve srovnání s ním ekonomicky chudšího valonského jihu se 41 % obyvatel, kteří mluví francouzsky. (Zbylé 1 % obyvatel jsou německy mluvící Belgičané u hranic s Německem).
A pak je tu ještě třetí region – hlavní město Brusel, které je oficiálně dvojjazyčné, fakticky je ale frankofonní. Je ovšem ostrovem uprostřed nizozemsky mluvících Flander (Vlámska), což situaci ještě dále komplikuje.
V Belgii jsou povinné volby a zároveň s těmi federálními se tu v poslední květnovou neděli volili i poslanci do regionálních parlamentů a do Evropského parlamentu. Jejich výsledek ale nazvala řada politiků Černou nedělí.
V severní části země, ve Flandrech, totiž jasně zvítězily
