Deník N

Demonstrace sílí, čeká je ale těžké léto. Analyzovali jsme, na co spoléhají organizátoři protestů i premiér Babiš

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Několik dní před avizovanou obří demonstrací na pražské Letné, která probouzí vzpomínky na rok 1989, se nabízí otázka, zda protesty proti premiérovi Andreji Babišovi mohou uspět – a co by vlastně za úspěch bylo možné považovat. Deník N analyzoval taktiku obou soupeřících táborů.

Současné protesty se v mnohém liší od demonstrací, které se v Česku dosud za téměř 30 let od listopadu 1989 odehrály. Vůbec poprvé čelí vládní politici soustředěnému pravidelnému seriálu akcí, které plní známá pražská náměstí.

A nejen ta. Jedním z hlavních taktických manévrů pořadatelů z Milionu chvilek pro demokracii se stal „vývoz“ protestů za hranice hlavního města. Kromě dalších velkých měst, jako je například Brno, kde se sešly jednotky tisíc lidí, se demonstrovalo i v řadě menších i malých měst. Dačice, Vamberk, Bílovec, Rožnov pod Radhoštěm – kolik takových obcí byste zpaměti zakreslili na mapu země?

Cíl, který demonstranti sledují, se zdá být prostý: posílit vnímání, že protestuje celá země, neunavit lidi ochotné protestovat výpravou do hlavního města každý týden – s obědem taková cesta vyjde i na pět set korun – a střídat velké akce, které zaujmou počtem účastníků, s aktivizací dalších možných stoupenců v regionech.

Nese to plody. Postoj, že proti stíhanému premiéru Babišovi, který je zatížený nepříznivým auditem Evropské komise a kritizovaný kvůli výběru Marie Benešové na post ministryně spravedlnosti, demonstruje jen kavárna zpovykaných Pražáků, už z veřejné diskuse téměř vymizel.

„Ačkoliv demonstrace mimo Prahu nedosahují takové intenzity, považuji to za velmi chytrý tah, protože logicky bortí mýtus ‚Praha versus zbytek republiky‘,“ řekl Deníku N marketingový odborník Marek Bačo.

Bačo i politolog Josef Mlejnek upozorňují, že model využití metropole i dalších měst odpovídá taktice demonstrací v roce 1989. Právě dynamika mimopražských akcí podle Bača bude důležitá pro další vývoj a to, zda demonstranti dosáhnou svých cílů.

Průzkum: lidé Babišovi nevěří, pád vlády ale chce jen menšina

Politolog Mlejnek nicméně upozorňuje, že v logické snaze zapojit jiná města a venkov jako před třiceti lety se skrývá i slabost. „V roce 1989 se svrhával nedemokratický režim, nyní část veřejnosti protestuje proti politikům, kteří mají mandát ze svobodných voleb,“ říká.

Jeho pohled potvrzuje výzkum agentury Median pro ČT. Lidé většinou nemají problém s tím, že se demonstruje: 34 % dotázaných protesty podporuje, 26 % sice nesouhlasí, ale má je za oprávněné, a jen 22 procentům vadí a přijdou neopodstatněné. Jen 17 % lidí, tedy výrazně méně, než kolik je voličů ANO, se ztotožňuje se slovy premiéra, že předběžný audit Evropské komise je „útokem na Českou republiku“, pro šest z deseti dotázaných je audit rutinou úřadu, který zkoumá oprávněnost dotací.

Jenže sedm Čechů z deseti také odpovídá, že nechtějí konec vlády. Na každého, který si pád kabinetu přeje, připadá pět lidí, podle nichž by vláda měla pokračovat, ať už přímo s Andrejem Babišem, nebo bez něj (v tom se zastánci pokračování vlády dělí zhruba napůl).

Krátce řečeno: pro nejhlasitěji žádaný cíl demonstrantů, tedy konec premiéra, chybí

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Protivládní protesty

V tomto okamžiku nejčtenější