Když shořel hrad, zmizeli turisté a přijel Kotleba. Dnes romská osada zase žije jako dřív

Jedna laťka střídá druhou, jak se patří na správný plot. Jenže na tomhle je něco divného. Místo planěk jsou lyže. Pěkné červené i bílé. Pravda, majitel nakonec musel od dokončení záměru ustoupit, protože nesehnal tolik lyží. Ale i tak je jeho plot rozhodně nejoriginálnější v celém Krásnohorském Podhradí.

Šedesátník Ludvík Suchý je na něj hrdý. Zrovna stojí na dvorku vedle své skromné chatrče postavené z pár cihel a trochy dřeva a rýpe se v motoru zrezivělé tmavěmodré Škody Felicie. „Má najeto 245 tisíc kilometrů. Koupil jsem ji za sedmdesát euro a už mi čtyři sta vydělala,“ říká spokojeně. Vzápětí se zamračí: „Před třemi dny jsem ji půjčil známému do lesa na dřevo a od té doby nechce nastartovat.“ Zkouší to pořád znovu, motor ale posté jen krátce zakašle a zdechne.

Opravit to málo ze skromného majetku, který má, je pro něj teď nejdůležitější. K malému důchodu si přivydělává právě díky autu. Sbírá železo a měď, co lidi vyhodí před paneláky ve městě, a když opálí z drátů umělou hmotu, odveze je do sběrny kovů na kraji vesnice, kde dostane pár eur. „Nebo vozím lidi jako taxi – k doktorovi, na úřady, co kdo potřebuje,“ pokyvuje hlavou. Na to zrezivělá Felicie bohatě stačí, technickou má kdovíjakým zázrakem až do příštího roku, takže mohla ještě vydělat pěkných pár eur.

Nebýt zádrhele s autem, má vlastně poklidný život. Žije tu už třicet let, narodil se sice v Kolíně a pracoval v Čechách, pak se ale vrátil na východní Slovensko. A zůstal tu, i když se z Krásnohorského Podhradí stala nejznámější romská osada na Slovensku.

To když