Deník N

Před 29 lety jsme po dlouhé době mohli opět svobodně volit. A co o nás volby říkají?

Květen 1946. Předvolební agitace KSČ v ulicích Prahy před na dlouhou dobu posledními relativně svobodnými volbami. Foto: ČTK
Květen 1946. Předvolební agitace KSČ v ulicích Prahy před na dlouhou dobu posledními relativně svobodnými volbami. Foto: ČTK

Komentář Jiřího Pehe: Zatímco počátkem června v Polsku proběhly velké oslavy tamních prvních svobodných voleb před třiceti lety, Češi si ty své příliš nepřipomínají. Přitom šlo o jednu z nejdůležitějších událostí v našich novodobých dějinách. A tou zůstávají až doteď, byť jich tehdejší pamětníci od té doby už absolvovali na pět desítek.

Před téměř přesně devětadvaceti lety, 8. června a 9. června 1990, se po více než 44 letech konaly v Československu svobodné parlamentní volby. Ty předešlé ještě stále svobodné (i když jim předcházel zákaz některých politických stran kvůli jejich údajné kolaboraci s nacistickými okupanty) byly v roce 1946. Po komunistickém puči v únoru 1948 už se volila jen jednotná kandidátka Národní fronty, které zcela dominovala komunistická strana. Z voleb se stala fraška a rituál potvrzující její nadvládu.

Zajímavé je, že zatímco 4. června se v Polsku konaly velké oslavy 30. výročí prvních (polo)svobodných voleb a jejich výročí se pravidelně připomíná už od pádu komunismu, u nás prochází jubileum prvních svobodných voleb pravidelně bez povšimnutí. Přitom bychom mohli argumentovat, že komunistický režim v Československu oficiálně padl až s těmito volbami, protože do nich zemi vedla vláda „národního porozumění“, v níž byli na základě dohod od kulatého stolu během sametové revoluce zastoupeni jak představitelé protikomunistické opozice, tak komunisté. I federální a republikové parlamenty sestávaly až do voleb ze zástupců odcházejícího komunistického režimu a poslanců kooptovaných na základě dohodnutého klíče.

Změny v Československu měly trochu jinou posloupnost než v Polsku, kde se premiérem a prezidentem stali představitelé opozičního hnutí Solidarita až po konání prvních svobodných voleb – konkrétně Tadeusz Mazowiecki premiérem v září 1989 a Lech Walesa prezidentem až v prosinci 1990. U nás předcházelo svobodným parlamentním volbám zvolení Václava Havla komunistickým Federálním shromážděním v prosinci 1989.

To ale nic neubírá na významu prvních svobodných parlamentních voleb po sametové revoluci. Ty si kromě toho, že se konaly po již zmíněné přestávce bezmála celého půlstoletí, mohou připsat i několik dalších rekordů:

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější