Hongkong hraje vabank. Nebezpečný extradiční zákon ohrožuje i cizince, varují právníci
Před šestnácti lety demonstranti v Hongkongu zvítězili. Jenže od té doby se stín Komunistické strany Číny citelně prodloužil.
„Svobodný Hongkong není na pořadu dne. Víc a víc se podobá Číně. A podívej se, co se děje tam: je to země, kde vládě nepohodlní lidé jednoduše zmizí,“ řekl mi před několika lety Ma Jai. Psal se březen 2015 a mladému hongkongskému aktivistovi, který patřil mezi přední tváře deštníkové revoluce, už bylo jasné, že budoucnost nevypadá dobře.
„Upřímně? Čekají nás temné časy,“ povzdychl si tenkrát. „Ale nenecháme si to líbit. Kdybychom nevyšli do ulic, vláda by s námi nikdy nejednala. Když nic neuděláte, tak ani ničeho nedosáhnete. Přesně takhle vypadá konec naděje.“
Rudá Carrie
Dnes, o čtyři roky později, vyznívají jeho tehdejší slova o to výmluvněji. Hongkong včera zažil možná největší pouliční protest od roku 1997, kdy skončila britská správa. Organizátoři pochodu vyčíslili počet účastníků na více než milion, což by znamenalo, že do ulic vyšel každý sedmý obyvatel Hongkongu – o polovinu víc než v roce 2003 během demonstrací proti propekingské změně ústavy.
Policejní odhady tak velkorysé nejsou a mluví o 240 tisících protestujících. I kdybychom se jich přidrželi, bude to v oblasti, kde žije sedm milionů lidí, pořád hodně silné číslo.
Včerejší fotky z centra města zachycují beze zbytku vyplněné ulice a nad hlavami demonstrujícího davu záplavu žlutých deštníků a červených transparentů. „Proti extradici do Číny,“ stojí na mnoha z nich v čínštině i angličtině.
Na jiných je do ruda zbarvený portrét Carrie Lamové. Předsedkyně výkonné rady Zvláštní administrativní oblasti Čínské lidové republiky Hongkong, jak zní Lamové oficiální titul, má přes levé oko žlutý srp a kladivo. U nás dobře známý symbol je tentokrát třeba číst v čínském kontextu: rudý podklad spolu s levým okem čitelně odkazuje na
