Deník N

Když zaplatíte, vydají vám, cokoli napíšete, říká knihovník, který způsobil poprask seznamem vědeckých predátorů

Jeffrey Beall. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Jeffrey Beall. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Celý život pracoval v tichu a v ústraní kanceláře knihovny, na sklonku kariéry ale jeho život nabral nový spád. Poté, co sestavil seznam takzvaných predátorských časopisů, vzbudil knihovník Jeffrey Beall z Coloradské univerzity v Denveru ohlas po celém světě. V době, kdy se z vědeckých publikací začal stávat neúprosný byznys, chtěl poukázat na vydavatelství, která víc než na rozvíjení vědy hledí na svůj zisk. Proč musel nakonec seznam stáhnout a jak predátorské časopisy fungují, popsal v rozhovoru pro Deník N. Prahu navštívil při příležitosti premiéry dokumentárního filmu Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda.

Před rokem jste nastoupil do penze, těsně předtím jste se na sklonku kariéry zaměřil na boj s predátorskými časopisy. Jak to vzniklo?

Začalo to před více než deseti lety, kdy jsem dělal výzkum a začaly mi přicházet spamy od vydavatelů a časopisů, o nichž jsem předtím nikdy neslyšel. Nabízeli mi, abych u nich publikoval vědecké články. Všiml jsem si, že v těch e-mailech byla spousta gramatických chyb a na webech, na které odkazovaly, rovněž. A ty časopisy měly široký záběr, například International Journal of Library and Information Science. Myslel jsem si, že znám všechny časopisy ve svém oboru, a o tom jsem nikdy neslyšel. Byl to začátek predátorských časopisů.

Tak jsem si začal kopírovat webové stránky a ukládat je do složky. Časem jsem vytvořil seznam, který jsem umístil na svůj blog. Na seznamu bylo v roce 2010 jen 18 časopisů, pak ale začal přitahovat pozornost a rozrůstat se. O dva roky později jsem vytvořil nový blog, který se stal populárním po celém světě. A problém s predátorskými časopisy rovněž rostl. Začalo jich vznikat víc a víc, jejich množství rostlo exponenciální řadou.

Proč jsou vlastně tyto časopisy nebezpečné? Nejen pro akademiky, ale také pro veřejnost…

Zavedené vědecké časopisy dělají před vydáním článku peer review (posuzují je experti v oboru, pozn. red.), aby zajistily, že každý vydaný článek bude mít kvalitní metodologii, správně vyvozené závěry, dobře interpretovaná data a že staví na stávajícím vědeckém poznání a rozšiřuje ho. Predátorské časopisy publikují v režimu otevřeného přístupu, konkrétně takzvanou „zlatou cestou“, což znamená, že autoři platí vydavatelům poplatek poté, co jejich článek přijmou k otištění. Čím víc článků tak vydavatelství přijmou, tím víc peněz vydělají. Čímž se dostávají do střetu zájmů: když je článek špatný, stejně mají zájem na tom, aby vyšel a oni tím vydělali.

Většina predátorských vydavatelství se peer review vůbec nezdržuje, ačkoliv tvrdí opak. Přijímají a publikují spoustu brakové vědy. To je právě nebezpečné pro společnost. Obzvlášť v oblasti medicíny, což je podle mého jedna z nejvýznamnějších oblastí výzkumu, protože z něj mohou přímo těžit lidé po celém světě.

Můžete uvést nějaký příklad?

Jsou články, které říkají, že glyfosát nebo očkování způsobují autismus. V predátorských časopisech můžete napsat cokoliv chcete, zkrátka jim zaplatíte a oni to publikují. Existují jich tisíce.

Čím to, že se tolik rozšířily?

Je to pro vydavatele snadný výdělek. Pokud chcete být predátorský vydavatel, je to velmi jednoduché. Prostě si zřídíte stránku a vytvoříte nějaký nový žurnál. Pak můžete začít podnikat. Pomocí spamů oslovujete vědce a se skoro nulovou investicí můžete slušně vydělat. Takže důvodem je jednoznačně profit.

Jsou součástí systému

Profit pro vydavatele je jasný, ale jaký z toho mají profit ti vědci?

Výzkumníci jsou většinou

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější