Jsem taková encyklopedistka nové doby, říká ilustrátorka Renáta Fučíková
Do 19. června se v pražské Ville Pellé na výstavě Stories můžete setkat s průřezem třicetileté kariéry význačné knižní ilustrátorky Renáty Fučíkové. „Ředitel jednoho německého nakladatelství mi řekl: ty jsi vlastně encyklopedistka! A měl pravdu. Mám potřebu se tématem prokousat, zhodnotit ho, pootočit a nabídnout tomu, kdo před setkáním s ním teprve stojí,“ vzpomíná.
Tomu, že se Renáta Fučíková naučila číst dávno před tím, než nastoupila do školy, můžeme vděčit s největší pravděpodobností říkadlům Josefa Kainara: „Indiáni, ti se mají, celý den si jenom hrají. Skáčou hejsa hopsasa, chytají se do lasa.“ Výtvarnice vzpomíná: „Všichni v rodině popírali, že by mě kdy učili číst. Vykládám si to tedy tak, že jsem se to naučila sama – na verších Josefa Kainara, které se mi líbily. Ráda ho mám pořád, i když poezie se mi během těch let trochu vzdálila.“
Poezie je mimochodem jediný žánr, kterému jste se jako ilustrátorka ještě nevěnovala. V rozhovoru pro Český rozhlas jste ale říkala, že se chystáte ilustrovat básně o Praze, které napsal Radek Malý. S tím jste spolupracovala na publikaci Franz Kafka, člověk své i naší doby. Jak váš projekt vypadá?
Texty už od něj mám, a jakmile dokončím rozdělanou práci, pustím se do nich. Přemýšlím ještě o tom, že bych vzala Radka na procházku svými oblíbenými uličkami a ulicemi, že ho vybídnu, jestli by nechtěl ještě nějaké básně doplnit.
Čím to, že se vám poezie, jak říkáte, vzdálila?
Když mi bylo třináct, četla jsem, co jsem našla doma. Tehdy jsem milovala třeba Františka Halase, ale byly to knížky mých rodičů a prarodičů. Jela jsem tedy ve vleku jejich vkusu, což se samozřejmě postupně začalo měnit. Moje ilustrace směřují k epickým příběhům, k práci si navíc musím pokaždé nastudovat spoustu materiálů a pak už mi ani nezbývá čas na čtení knížek, které bych si přečíst chtěla. Světlem je pro mě v tomto směru právě kolega Malý. Když má autorské čtení, zajdu na ně. Moc ráda mu naslouchám, mám ráda jeho rytmus.
Na vašem webu u knihy Franz Kafka, člověk své i naší doby, stojí, že kafkovské téma byste si sama pravděpodobně nikdy nevybrala. Proč ne?
Mám k němu respekt. V edici Největší Češi nakladatelství Práh jsem se vyhýbala příběhům o velkých literátech, protože edice je sice určená dětem, ale má říkat pravdu. Třeba Božena Němcová měla život plný erotických eskapád. O tom bych musela buď lhát, anebo to úplně zamlčet. Tabu se v textech snažím nezakrývat, ale vyrovnávám se s ním stručně, což by konkrétně v případě Němcové nedávalo smysl. To Kafka byl asketa, u něj jsme nic zakrývat nemuseli. Nepil, nekouřil, vztahy se ženami měl
