Strávil jsem noc s mimozemšťany. CampQ je divadlo, kde nemůžete zůstat stranou
Zcela subjektivní reportáž z detenčního tábora pro imigranty z vesmíru na pražském ostrově Štvanice, o kterém samozřejmě mainstreamová média mlčí, protože se nikdo nechce hlásit k vítačům, a kdo ví, jestli už nejsou mezi námi, aneb „Sdílejte, než to smažou“.
Imerzivní divadlo mě vždy lákalo, zvlášť po reportáži kolegyně Elišky Černé, kterou jsme přinesli v Deníku N. Když jsem zjistil, že v rámci Pražského Quadriennale, mezinárodní přehlídky divadelní scénografie, proběhne projekt CampQ, imerzivní divadlo, ve kterém budeme mít co do činění s mimozemšťany, nebylo nad čím váhat. Abych to vysvětlil: jsem totiž alienofil. Uforád. Prostě vítač jakékoliv havěti, která se dokázala vesmírem dokodrcat až k nám. A tady měly být mimozemské rasy rovnou čtyři.
CampQ je velký, náročný projekt, v němž spojily síly tři soubory: Tygr v tísni, Divadlo LETÍ a Jihočeské divadlo. V poměrně rozlehlém prostoru ostrova vymezeném železnými ploty se tak mělo pohybovat asi 65 herců a až dvě stovky diváků. Pro větší efekt se představení koná v noci a trvá šest hodin, tedy skoro celou noc. Hlavním autorem a koordinátorem projektu byl Ivo Kristián Kubák z Tygra v tísni, který již ve Vile Štvanice připravil imerzivní události (divadlo se tomu vlastně neříká) Golem a 1913.
Migranti, akorát z větší dálky
Od začátku se dalo tušit, že detenční tábor pro mimozemšťany bude metaforou pro uprchlíky z Afriky a Blízkého východu. Rozhodně ale nešlo o prvoplánovou agitku. Tvůrci si dali záležet na propracovaném scénáři a vytvořili docela věrohodnou mimozemskou „zónu“, kde se odvíjel příběh jako z opravdové sci-fi. A vy jste si v tom příběhu mohli jakožto diváci zahrát!
Akce má záměrnou gradaci od optimismu ke stále temnějšímu obsahu. Začíná se estrádou jako z nějaké zábavné televizní šou. Dva rozjuchaní moderátoři návštěvníkům představí zástupce jednotlivých mimozemských ras. Každá si připravila vystoupení v duchu své civilizace. Nejprve legrační Attas. Oblečení v černých kombinézách, na hlavě bílé kukly zdobené krajkovím předvedli jakýsi kolektivní tanec a ukázali také, že jsou vlastně jedním vzájemně propojeným organismem. Díky vlastnosti zvané propriorecepce dokáží zvláště při vzájemném doteku vnímat pocity ostatních jedinců své rasy. Lidé jim posměšně říkají Mravenci. Chováním připomínají klubko autistických dětí.
Dále technologicky vyspělí Zeyris, kteří se namísto baletu představili propracovaným reklamním spotem lísajícím se do přízně pozemšťanů. A nakonec tajemné
