Deník N

Zachránila tisíce lidí, ale o svých činech nemluvila, říká synovec ženy, která organizovala transporty před válkou

V pražském hotelu Alcron odhalili Henry Warriner (vlevo) a ministr zahraničí Tomáš Petříček pamětní desku na počest zachránkyně židovských dětí Doreen Warrinerové. Foto: Vít Šimánek, ČTK
V pražském hotelu Alcron odhalili Henry Warriner (vlevo) a ministr zahraničí Tomáš Petříček pamětní desku na počest zachránkyně židovských dětí Doreen Warrinerové. Foto: Vít Šimánek, ČTK

Transporty v letech 1938 a 1939 zachránily stovky židovských dětí, nicméně spasily i tisíce dalších lidí ohrožených nacistickým režimem. Kromě Nicolase Wintona je organizovala Doreen Warrinerová. V Praze se setkali potomci hlavních organizátorů záchranné mise včetně Henryho Warrinera, synovce Doreen a autora knihy o ní.

Kdy jste se dozvěděl, co vaše teta vykonala v předvečer druhé světové války v Praze?

Znal jsem ji dobře, jako dítě jsem s ní strávil spoustu času, ale ona o té době v Praze nikdy nemluvila. Takže jsem se pochopitelně na nic neptal. A teprve v roce 1972, když zemřela a v novinách vyšel nekrolog, jsem se dozvěděl o její akademické dráze a o tom, že byla v letech 1938 až 1939 v Praze. Ani o jednom jsem neměl tušení. Myslel jsem si ale, že víc informací prostě není k dispozici. Na začátku 80. let 20. století ovšem proběhla ve Vídni velmi malá výstava o pomoci židovským uprchlíkům. Když jsem se z té výstavy vrátil do Anglie, řekl jsem si, že se pustím do výzkumu.

Takže jste se ponořil do rodinných papírů?

Sama Doreen většinu svých dokumentů vyhodila, ale má matka mi ukázala dokument, který Doreen zpracovala v roce 1939. Jmenuje se Zima v Praze. Navíc v šedesátých letech Doreen chtěla s Robertem Stopfordem, jenž před druhou světovou válkou působil na pražském velvyslanectví Británie, vydat společně knihu. Jenže na konci šedesátých let žádný nakladatel o nic takového nestál.

A Robert Stopford nakonec všechny své záznamy věnoval Imperiálnímu válečnému muzeu v Londýně. Doreen si pak něco z nich vyžádala zpátky, protože se obávala sovětské invaze do Československa a nechtěla ohrozit lidi, o kterých tam byly zmínky. Já jsem ty papíry prvně uviděl někdy v polovině osmdesátých let. A pak mi matka řekla, spíše váhavě, že má také Doreeniny deníky.

Jaké jsou? Spíše věcné, nebo osobní?

Jsou velmi osobní, určitě by se nedaly publikovat. Pro představu, jsou v nich věci, které byste si dnes například na Facebook nedal. Popisy jejích osobních vztahů. Já jsem se nicméně ponořil do státních archivů v Londýně, kde je velká spousta informací. A před těmi dvaceti lety byla ještě naživu řada lidí, kteří měli osobní vzpomínky. Docela dost uprchlíků, především ze Sudet, odešlo do Kanady a mnozí zachytili své vzpomínky v knihách.

Proč Doreen Warrinerová o své předválečné činnosti mlčela?

Když přijela do Prahy, působily tady už tři dámy – kvakerky, na místě se snažili pomoci i další lidé, ale nikdo z nich o té době nic nenapsal. Na vaši

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější