Kdy Kreml respektuje mezinárodní právo? Když se mu to hodí. A Rusové při tom slouží jako rukojmí
Analýza Michaela Romancova: Změny, které v systému mezinárodních vztahů nastaly v 90. letech minulého století, se měly odrazit i v systému mezinárodního práva, ale stejně jako v důsledku krachu reálného socialismu nenastal „konec historie“ a lidstvo se spontánně nevydalo po trajektorii budování liberální demokracie a tržní ekonomiky, nestalo se ani tentokrát.
Příkladů, kdy je mezinárodní právo porušováno, můžeme jistě po celém světě najít bezpočet, ale vzhledem ke geografické blízkosti a významu Ruska pro Evropskou unii, respektive pro nás, se pokusíme toto téma ilustrovat právě na něm. Začít lze například rozhodnutím Mezinárodního soudu pro mořské právo, který v souvislosti s incidentem v Kerčském průlivu rozhodl 25. května letošního roku, že Rusko má osvobodit 24 ukrajinských námořníků zadržených za narušení státních hranic a předat Ukrajině tři zkonfiskované lodě.
Zatímco Ukrajina slavila velké mezinárodní diplomaticko-právní vítězství, ruská strana pouze suše konstatovala, že Moskva v této kauze autoritu Mezinárodního soudu pro mořské právo neuznává, neboť se postupy pro řešení sporů, které vychází z Úmluvy OSN o mořském právu – jejímiž signatáři jsou Ukrajina i Rusko – na tento spor nevztahují. Rusko a Ukrajina totiž při ratifikaci zmíněné Úmluvy učinily zvláštní prohlášení, kterým byly Azovské moře a Kerčská úžina z její platnosti vyňaty. Jde proto pouze o záležitost dvou stran, přičemž jedna z nich – tedy Ukrajina – se prý dopustila hrubé provokace.
Poslanec Alexandr Šerin, první místopředseda výboru pro obranu, pak rovnou prohlásil: „Dojde-li k narušení hranic Ruské federace, přijímá veškerá nezbytná opatření na jejich ochranu pouze Ruská federace. Žádné mezinárodní organizaci do toho nic není.“
Je suis Rus!
Ruská pozice byla bezesporu po celou dobu konzistentní a nikoho, kdo se Ruskem v mezinárodních vztazích zabývá, nemohla překvapit. Věc má přesto několik podstatných detailů. Rusko a Ukrajina sice skutečně svého času učinily ono zvláštní prohlášení, na něž se Moskva odvolává, ale ve zcela jiné situaci. Stalo se tak mnohem dříve, než Rusko anektovalo Krym a rozpoutalo válku na východě Ukrajiny, čímž porušilo jak mezinárodní právo obecně, tak i tzv. Budapešťské memorandum, jímž se zavázalo respektovat teritoriální integritu Ukrajiny.
Ohánět se mezinárodním právem v kontextu situace, která vznikla jeho flagrantním porušením, je sice z morálního hlediska odpudivé, ale z hlediska mocenského se jedná o pozici, která je účinná, logická a tradiční. Rusko si takové chování v první řadě může dovolit proto, že