Deník N

Kdy Kreml respektuje mezinárodní právo? Když se mu to hodí. A Rusové při tom slouží jako rukojmí

V ruské právní kultuře má stát a jeho zájem přednost před vším ostatním, včetně práv individuálních, ať již se jedná o práva majetková, politická, svobodu vyznání, shromažďování, či cokoli jiného. Ilustrační foto: Fotolia
V ruské právní kultuře má stát a jeho zájem přednost před vším ostatním, včetně práv individuálních, ať již se jedná o práva majetková, politická, svobodu vyznání, shromažďování, či cokoli jiného. Ilustrační foto: Fotolia
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Analýza Michaela Romancova: Změny, které v systému mezinárodních vztahů nastaly v 90. letech minulého století, se měly odrazit i v systému mezinárodního práva, ale stejně jako v důsledku krachu reálného socialismu nenastal „konec historie“ a lidstvo se spontánně nevydalo po trajektorii budování liberální demokracie a tržní ekonomiky, nestalo se ani tentokrát.

Příkladů, kdy je mezinárodní právo porušováno, můžeme jistě po celém světě najít bezpočet, ale vzhledem ke geografické blízkosti a významu Ruska pro Evropskou unii, respektive pro nás, se pokusíme toto téma ilustrovat právě na něm. Začít lze například rozhodnutím Mezinárodního soudu pro mořské právo, který v souvislosti s incidentem v Kerčském průlivu rozhodl 25. května letošního roku, že Rusko má osvobodit 24 ukrajinských námořníků zadržených za narušení státních hranic a předat Ukrajině tři zkonfiskované lodě.

Zatímco Ukrajina slavila velké mezinárodní diplomaticko-právní vítězství, ruská strana pouze suše konstatovala, že Moskva v této kauze autoritu Mezinárodního soudu pro mořské právo neuznává, neboť se postupy pro řešení sporů, které vychází z Úmluvy OSN o mořském právu – jejímiž signatáři jsou Ukrajina i Rusko – na tento spor nevztahují. Rusko a Ukrajina totiž při ratifikaci zmíněné Úmluvy učinily zvláštní prohlášení, kterým byly Azovské moře a Kerčská úžina z její platnosti vyňaty. Jde proto pouze o záležitost dvou stran, přičemž jedna z nich – tedy Ukrajina – se prý dopustila hrubé provokace.

Poslanec Alexandr Šerin, první místopředseda výboru pro obranu, pak rovnou prohlásil: „Dojde-li k narušení hranic Ruské federace, přijímá veškerá nezbytná opatření na jejich ochranu pouze Ruská federace. Žádné mezinárodní organizaci do toho nic není.“

Ruská pozice byla bezesporu po celou dobu konzistentní a nikoho, kdo se Ruskem v mezinárodních vztazích zabývá, nemohla překvapit. Věc má přesto několik podstatných detailů. Rusko a Ukrajina sice skutečně svého času učinily ono zvláštní prohlášení, na něž se Moskva odvolává, ale ve zcela jiné situaci. Stalo se tak mnohem dříve, než Rusko anektovalo Krym a rozpoutalo válku na východě Ukrajiny, čímž porušilo jak mezinárodní právo obecně, tak i tzv. Budapešťské memorandum, jímž se zavázalo respektovat teritoriální integritu Ukrajiny.

Ohánět se mezinárodním právem v kontextu situace, která vznikla jeho flagrantním porušením, je sice z morálního hlediska odpudivé, ale z hlediska mocenského se jedná o pozici, která je účinná, logická a tradiční. Rusko si takové chování v první řadě může dovolit proto, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Analýza

V tomto okamžiku nejčtenější