Baťův památník ve Zlíně se vrátil k původní podobě

Maličko potají proběhla v pondělí 27. května ve Zlíně významná kulturní událost: znovuotevření Památníku Tomáše Bati včetně umístění repliky původního ústředního objektu, letounu Junkers F13. Toho letounu, na jehož palubě předčasně skončil při startu v mlze v roce 1932 život průmyslníka a politika Tomáše Bati.

Celý památník je skutečně zvláštní stavbou. Připomíná obří skleník. Nechybí kulaté betonové sloupy, typické pro původní zlínskou výstavbu, ale naopak zcela chybí – rovněž typická – pohledová cihla. Stavba má tři poschodí, ale přesto je podivně, zenově prázdná. Neobsahuje nic kromě – osudného letounu. Při pohledu zvenčí vidí návštěvník pouze jeho temný, hrozivě působící tvar za průsvitným sklem. Když vstoupíte dovnitř, hrozivé pocity jsou pryč. Hledíte na výtvor techniky, čirou funkčnost nepostrádající ani estetické kvality.

Zvěčnění kovové smrti

Bylo to zvláštní rozhodnutí uctít velkého budovatele Zlína právě letounem, s nímž se zřítil k zemi. Vyjadřovalo to ale Baťovu neobvyklou povahu – směřovat vpřed až vzhůru, třeba i brutální silou. Ctít techniku včetně jejích stinných stránek. Krom toho aviatika byl obor, který zlínský průmysl využíval a prosazoval včetně vývoje vlastních letounů. Navíc letoun mohl plnit i funkci svérázného kříže, ovšem kříže moderní doby.

Památník byl otevřen v roce 1933, přesně rok po Baťově smrti. Jeho autorem byl dvorní Baťův architekt František Lydie Gahura. Vznikla pozoruhodná sakrální stavba, některými architekty považovaná za nejvýznamnější zlínskou budovu vůbec. Když Gahura navrhl kostel v Miškovicích, byla to elegantní, leč stále poměrně klasická hmota. Zato Baťův památník je odhmotněnost sama složená pouze z materiálů symbolických pro baťovské závody: ocel, beton, sklo. Veškeré horizontály jsou potlačeny ve prospěch vertikál. Jak Gahura vylíčil ve své pozdější knize Estetika architektury, vertikála pro něj symbolizuje