Utrpení Lidic. Jedna z žen, které ve světě dostaly jméno české vesnice vypálené nacisty, popisuje útrapy ve Venezuele
Nedostatek léků, elektřina na příděly, závislost na penězích od příbuzných z ciziny, ukradené rakve nebožtíkům. Jak zoufale vypadá situace v těžce zkoušené zemi, popisuje Venezuelanka, která dostala své jméno podle české vesnice vypálené nacisty.
„Nechali jsme mladé odejít do zahraničí, oni nás na dálku živí a my staří pokračujeme v boji, aby se mohli vrátit,“ vypráví devětapadesátiletá Lidice Ovallesová, proč ona sama jako její dva synové neopustila zbídačenou Venezuelu.
„Bez podpory mých kluků, kteří se živí jako IT experti v Peru, respektive Argentině, bych nepřežila. Pracuji jako knihovnice a k tomu knihovnictví vyučuji na univerzitě, ale oba výdělky vystačí tak na týden,“ říká v rozhovoru po WhatsApp.
„Uvidíme, jestli nám to nevypadne. Čekám, že do půl hodiny vypnou proud, a tedy i internet. Tady v Barquisimetu máme elektřinu na příděly. Jenže časy, ve kterých jednotlivé čtvrti mají světlo mít, se většinou nedodržují. Je v tom zmatek, včera to byl svátek, protože proud šel celý den,“ vypráví.
Je jednou z tuctu Venezuelanek s různě zkomolenou podobou jména Lidice, které autor textu vyhledal na Facebooku. Požádal je, aby se při příležitosti výročí nacistické likvidace středočeské obce, podle níž je rodiče pokřtili, podělily s čtenáři Deníku N o to, jak se dnes žije v jejich těžce zkoušené domovině.
Jméno nesené na věčnou památku
„Můj táta si jako kluk během války zapamatoval výzvu z rádia, aby města zvážila přejmenování ulice či parku na památku Lidic, které Hitler chtěl vymazat z paměti lidstva. Tátovi se to tak zalíbilo, že