Americký deník Jany Ciglerové: Děti tu ve škole chválí a povzbuzují. Dávají jim známky za to, co umějí
Můj syn měl v pátek poslední den své základní školy. Strávil v ní dva a půl roku, což je přesně polovina jeho dosavadní školní docházky. Půlku života v české škole a půlku života v americké škole, to už mám docela dobré srovnání obou přístupů. Díky tomu jsem pochopila, proč české děti mají velkou šanci v amerických školách uspět a málokdy se chtějí vracet.
Theo je běžně chytré dítě a do spádové státní základky tady nastoupil v polovině třetí třídy. Je to introvert, který nemá rád změny a nové prostředí, takže když přišel do školy první den, ze stresu se nedokázal ani dívat směrem do třídy. Držel hlavu odvrácenou od dětí, protože věděl, že se na něj dívají.
Anglicky se doma učil pět let a těsně před odjezdem do Ameriky ho dokonce přeřadili do pokročilé skupiny. V přirozeném prostředí ale nebyl schopný zformulovat jednoduchou větu; možná uměl nějaká slovíčka, ale neznal běžné konverzační pokyny, a tak se prostě nedomluvil.
Trvalo přesně tři měsíce, než jsem od něj slyšela první souvislou větu v angličtině. Děti jsou skutečně jako houba, a když je ponoříte do cizího prostředí, nasají nový jazyk daleko snadněji než my dospělí. Ale není to ani za týden, ani za měsíc. Aspoň ne ty moje.
„Že neumí anglicky, to nebude problém,“ uklidňovala mě jedna z učitelek, když ho přijímali. „Tady na Floridě bude vyloučený tím, že
