Deník N

Japonci atomovou bombu nevyrobili, ale pokoušeli se o to

Památník u muzea pilotů kamikadze – poslední japonské tajné zbraně – poblíž jezera Kasumigaura, kde započal jejich výcvik. Foto: Archiv autora
Památník u muzea pilotů kamikadze – poslední japonské tajné zbraně – poblíž jezera Kasumigaura, kde započal jejich výcvik. Foto: Archiv autora
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Jak daleko mělo na konci války imperiální Japonsko k atomové bombě? Málokdo si uvědomuje, že na jaderné zbrani nepracovali jen Američané a Němci. Princip atomové bomby byl teoreticky jasný světové vědecké komunitě nejpozději roku 1939, kdy v ní ještě fungovala svobodná výměna informací. V tu chvíli mohl začít závod.

Poměrně podrobně je zmapována problematika německého jaderného výzkumu během druhé světové války. Nedávno se tato otázka znovu přezkoumávala v souvislosti s uvolněním nahrávek rozhovorů předních německých badatelů, tajně pořizovaných během jejich britské internace po válce. Vcelku se má za to, že Německo mělo sice lidský potenciál, nemělo však už ekonomicko-technické podmínky pro dokončení projektu. V čele německého jaderného programu stál Werner Heisenberg, laureát Nobelovy ceny za fyziku z roku 1932, ba i samotné štěpení uranu bylo objeveno na německé půdě Otto Hahnem a spolupracovníky roku 1938, ale stav německé ekonomiky v pokročilejších fázích války už prostě vylučoval akci srovnatelnou s americkým projektem Manhattan.

Daleko méně je známo o japonském jaderném výzkumu během druhé světové války.

Vědci nechyběli, odhodlání také ne

I japonská teoretická fyzika měla v té době vysokou úroveň. Šin’ičiró Tomonaga, pozdější laureát Nobelovy ceny za fyziku v roce 1965, spolupracoval v letech 1937–1939 s Heisenbergem přímo v Lipsku. Jiný japonský fyzik, Hideki Jukawa, obdržel Nobelovu cenu již roku 1949 za předpověď mezonu na základě teoretického studia jaderných sil. Další japonský fyzik, Jošio Nišina, dosáhl mezinárodního věhlasu již koncem dvacátých let, když spolupracoval v Kodani s průkopníkem vznikající kvantové mechaniky Nielsem Bohrem.

Má se za to, že právě Nišina, působící v Ústavu pro fyzikální a chemický výzkum RIKEN v Tokiu, hrál důležitou roli v organizaci japonského jaderného výzkumu za války. Předpokládá se, že již na podzim 1940 se o možnost konstrukce atomové bomby začala zajímat japonská armáda. O několik měsíců později se v Japonsku probírala dokonce i možnost jaderné fúze iniciované atomovou bombou, tedy koncept vodíkové bomby. Program byl formálně zahájen v letech 1941–1942.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější