Černobyl není příběhem o jaderné katastrofě, ale o zlu zvaném bolševický režim
Komentář Jiřího Padevěta: Zkuste si představit Černobyl bez jaderné katastrofy. Zkuste se zamyslet nad tím, jak lidé v okolí elektrárny žili, nad tím, jak žili lidé v Sovětském svazu. I bez výbuchu jaderného reaktoru to byla totiž úplně stejná poušť, jenom měla méně rentgenů a potracených dětí.
Výbuch reaktoru v jaderné elektrárně v Černobylu, tehdy spolu s celou Ukrajinou součást Sovětského svazu, byl bezpochyby největší neválečnou ranou, která stihla náš svět během dvacátého století. Pokud nám při četbě publikací na téma černobylské havárie a při sledování nového seriálu z produkce HBO dojde, jak blízko stála civilizace od okraje propasti, na jejímž dně se ukrývaly minimálně výjevy ze Zjevení svatého Jana, ale spíše naprostý Armageddon, začneme zrakem pátrat po obzoru a hledat sloup světla a záření, začneme přemýšlet, co jsme v době katastrofy dělali, kde jsme byli a co jsme jedli. Můžeme si sami pro sebe interpretovat černobylskou tragédii jako selhání operátorů jaderných reaktorů, jako Boží trest, nebo naopak jako něco, co vlastně není vidět, a vytěsnit to, protože stejně umřeme.
V knihách a televizi s napětím sledujeme dobrovolné i nedobrovolné hrdiny, kteří zabránili tragédii ještě horší, sledujeme obyčejné obyvatele Ukrajiny, kterým vteřina výbuchu přeťala životy a sebrala zdraví, domov i blízké. Sledujeme psy, kteří přišli při evakuaci o svoje pány a byli zastřeleni. Sledujeme pokusy zastavit jaderný osud, které jsou zbytečné a při kterých umřou další lidé. Sledujeme ženy, které přišly o své narozené i nenarozené děti, protože jim nikdo neřekl, že to magické světlo na noční obloze zabíjí.
Sledujeme ženy a muže, vybavené sice průkazkou Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik, ale jinak pro podobnou situaci zcela nekompetentní. Nekompetentní pro jakoukoliv situaci a