Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„My Češi se neumíme moc prodat. Někteří z nás to umí ještě míň.“ Masarykova pravnučka o Česku, umění a životě za komunismu

Charlotta Kotík v Českém centru v New Yorku. Foto: Markéta Boubínová, Deník N
Charlotta Kotík v Českém centru v New Yorku. Foto: Markéta Boubínová, Deník N

„Českému umění nejvíc chybí sběratelé,“ říká významná česko-americká kurátorka Charlotta Kotík. V rozhovoru popisuje, jaké jsou nyní trendy ve světovém umění, proč ji vždy zajímaly ženy umělkyně a jak bylo těžké vyrovnávat se s odkazem slavného pradědečka.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Na co se v rozhovoru také ptáme:

  • Jak se vyrovnává s Masarykovým odkazem;
  • proč jí matka doporučila emigraci;
  • jaké jsou problémy současného českého umění;
  • proč se čeští umělci neumějí prodat;
  • a je umění vytvořené umělou inteligencí stále ještě dílem umělce?

Jezdíte ještě pořád do Česka?

Ano, moc ráda. Teď mám ale problémy se zády, nemůžu dlouho sedět a let je dlouhý, bohužel. Ale byla jsem tam třeba po inauguraci pana prezidenta Pavla.

Jaké to bylo přijet do Spojených států a začínat jako umělecká kurátorka?

Já jsem nezačínala jako kurátorka, ale jako intern (neplacená stážistka, pozn. red.). Začala jsem na spodní příčce žebříčku, nebylo to jednoduché. Mimo jiné i proto, že jsem neuměla anglicky. Takže jsem se učila v průběhu práce.

Z Česka jsem odešla v roce 1970, v lednu. Nejprve jsem byla v Buffalu, ve státě New York, což bylo vlastně hrozně dobré, protože jsem se tam mohla trochu naučit tu angličtinu. Zároveň jsem se tam naučila spoustu věcí o současném uměleckém podnikání a umění. To jsem v Česku neznala, tam bylo strašně těžké se něco dozvědět o současném umění ze Západu.

V Buffalu je velice zajímavá sbírka současného umění, tedy tehdy to bylo současné umění. Seymour Knox (tehdejší hlavní mecenáš AKG muzea v Buffalu, pozn. red.) chodil do ateliéru Andyho Warhola (ten vytvořil i jeho portrét), Jacksona Pollocka, kupoval u nich věci přímo z ateliérů.

To bylo tehdy něco absolutně nového. Ta sbírka navíc byla obrovská, jezdili tam všichni sběratelé, umělci, namátkou třeba John Cage tam jezdil nebo Merce Cunningham tam dělal představení. Tehdy tam byla nesmírně zajímavá umělecká scéna.

I já jsem se díky tomu setkala s Warholem, s Cagem, Cunninghamem, s řadou velkých jmen.

To muselo být skutečně formující.

Bylo

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Češi v Americe

Historie

Rozhovory

Výtvarné umění

Česko, Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější