Deník N

Nejrychlejší maratonec běhá po práci a radí i amatérům, jak začít. V nejdražších botách a hodinkách to není

Vít Pavlišta na letošním pražském maratonu. Foto: Runczech
Vít Pavlišta na letošním pražském maratonu. Foto: Runczech
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Ostatní běžci mu sem tam říkají nejrychlejší hobbík. Pracuje na plný úvazek, před nedávnem s manželkou založil rodinu a běhání se věnuje jen ve volném čase. Liberecký vytrvalec Vít Pavlišta sice naplňuje status amatéra, jeho výkony jsou však na velmi vysoké úrovni.

Dlouhodobě patří do české vytrvalostní špičky, což naposledy stvrdil titulem maratonského mistra republiky. 42 kilometrů a 195 metrů ulicemi Prahy zvládl v čase 2:16:30, což znamená nejlepší český čas za posledních sedm let. A jak byste nejspíš od „amatéra“ čekali, šel svůj úspěch s rodinou a přáteli hned po závodě oslavit do hospody. „Dal jsem si krkovici se zelím a knedlíkem. Pořád jsem ale měl strašný hlad, takže jsem se dorazil párky,“ usmívá se vytrvalec libereckého Slovanu.

Když už jste najel na tuhle stravu, dal jste si po maratonu i pivo?

Jo, jedno pivo jsem měl. Na žízeň.

To nezní jako obvyklý jídelníček maratonce.

Po závodě je to v pohodě. Když doběhnu, chvíli trvá, než jsem schopný do sebe něco dostat, ale pak dostanu hlad právě na taková jídla. Během roku jím, na co mám chuť, hlídám si to nějaké dva týdny do maratonu. Před ním se snažím jíst hodně sacharidů na úkor masa a pečiva. Těstoviny, rýži a podobně.

Nejste profesionální běžec, máte zaměstnání na plný úvazek a rodinu. Jak vypadá vaše příprava?

Přes zimu držím docela tvrdý režim. Vstávám o půl šesté, jdu běhat, jdu do práce, jdu běhat, jdu spát. Víceméně (usmívá se). Na jaře a v létě je to spíš o ladění formy na závody a kilometrů ubývá. Vydržet zimu je pro mě vždycky náročné fyzicky i psychicky a ve zbytku sezony se po takové dřině chci běháním spíš bavit.

Zima je dlouhá, v Liberci bývá dost sněhu. Nemáte za takových podmínek občas problém s hledáním motivace?

Běhám s vidinou zlepšení, těším se na jarní závody a pořád v tom vidím smysl. Každý rok se mi zatím nějaký závod povedl, vždycky někde překvapím a kolikrát i sám sebe. To potom víte, že vydržet těch pár měsíců dřiny za to stojí.

Běžec Vít Pavlišta s dcerou Sárou. Foto: Zuzana Zemanová

Doma a v práci vám běhání tolerují?

Moje žena Lucka taky běhá, takže ví, o čem to je, a je moje opora. V práci jsem donedávna chodil normálně na osm hodin do kanceláře,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější