Deník N

Češi hluboko v podvědomí tuší, že udělali něco špatného, říká rakouský historik o divokém odsunu

Rakouský historik Niklas Perzi. Foto: Karolína Poláčková
Rakouský historik Niklas Perzi. Foto: Karolína Poláčková
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Jen několik týdnů po skončení války, v květnu 1945, začali Češi vyhánět Němce. V divokých odsunech musely často násilně odejít statisíce německy mluvících obyvatel, především z jihočeského a jihomoravského pohraničí. Tisíce jich při tom zahynuly. Rozhovorem s rakouským historikem, symbolicky v den výročí vyhnání německy mluvících obyvatel z Brna, začíná série textů, v nichž Deník N popíše bezpráví, které se dělo těsně po válce v osvobozeném Československu, často pouze na principu kolektivní viny.

Výzkumem odsunu obyvatel z českého a moravského pohraničí se zabývá rakouský historik Niklas Perzi z Centra pro výzkum migrace, které sídlí v St. Pöltenu. Podle něj se mohou podobné krutosti kdykoliv opakovat znovu. „Když není Němec nebo Žid považovaný za člověka, tak s ním můžete podle toho zacházet. Slupka civilizace je hodně tenká,“ říká Perzi.

Lidé, kteří se přihlásili k německé národnosti, nedostávali po osvobození potravinové lístky, mohli nakupovat jen dvě hodiny denně, nesměli vlastnit rádio ani telefon, museli nosit bílou pásku na rukávu, nuceně pracovat, museli do internačních táborů. V podstatě na ně československý stát uplatňoval tytéž zákazy, které předtím nacisté zavedli pro Židy. Jaká byla tedy jejich pozice?

V podstatě byli postaveni mimo zákon, říkalo se jim „vogelfrei“ (bez právní ochrany, pozn. red.). Nebyli pod ochranou státu, spíš naopak.

Pak začaly divoké odsuny. Na jaře a v létě 1945 jich bylo mnoho, přesto se symbolem vyhánění stal brněnský pochod, kdy ozbrojenci vyvedli z města dvacet pět tisíc lidí, především ženy, děti, nemocné a staré lidi. Museli jít přes padesát kilometrů až na rakouské hranice. Proč se zrovna brněnský pochod stal tak známým?

Jednak to bylo velice kruté, lidé museli jít desítky kilometrů na hranice. A pak o tom hodně mluvili Němci v exilu, politici i novináři, třeba sociálně demokratický politik Wenzel Jaksch.

Na hřbitově v Drasenhofenu, první vesnici za rakouskými hranicemi směrem na Vídeň, jsou v hromadných hrobech desítky obětí brněnského pochodu. Napovídají to i data úmrtí z června 1945. Lidé zemřeli hlavně kvůli vyčerpání či epidemiím. Podobné hromadné hroby jsou prakticky v každé rakouské vesnici až do Vídně. Foto: Karolína Poláčková

Nakolik k divokému odsunu z Brna přispěl projev prezidenta Edvarda Beneše z balkónu Nové radnice? Před desetitisíci Brňany 12. května prohlásil, že „německou otázku je potřeba vylikvidovat“. Nemohli to lidé vnímat jako pokyn k vyhnání?

To mohli, určitě to tomu nezabránilo. Mohli to vnímat jako výzvu k tomu, že si můžou s Němci dělat co chtějí, jako pokyn k

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Brno

Historie

V tomto okamžiku nejčtenější