Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Dá se ještě psát o holokaustu, nebo už byly všechny příběhy odvyprávěny?

Rodina z Podkarpatské Rusi ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Foto: ČTK/AP a Jad vašem
Rodina z Podkarpatské Rusi ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Foto: ČTK/AP a Jad vašem

Po premiéře filmu Zóna zájmu se zdá, že ještě dnes, skoro osmdesát let po konci holokaustu, lze najít nové úhly pohledu, jak o něm vyprávět. A nové nebo málo známé příběhy. Jaké jsou teď dostupné v českých knihkupectvích? A dokážou tragickou historii zpracovat bez inklinace k „holokaustovému kýči“?

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Příběhy o holokaustu jsou paradoxně velmi dobře prodávaným knihkupeckým artiklem. Dialektika dobra a zla jim dodává na působivosti, ač často sklouzávají ke kýči. Pozitivním důsledkem obliby tohoto typu literatury je, že se díky ní na holokaust nezapomíná – tím negativním, že často příběhy holokaustu sentimentalizuje a v podstatě zneužívá ke ždímání emocí.

Tyto příběhy ale mají být stále vyprávěny, o čemž svědčí i aktuální události v palestinsko-izraelském konfliktu (a to na obou stranách jeho barikády). Je třeba ale znát míru a vyhnout se zmíněnému kýči. Následující díla leckdy na jeho hraně balancují, přesto přinášejí silná svědectví, z větší části prostřednictvím vzpomínek na skutečné události, o nichž jsme ještě neslyšeli.

První z nich, román Před sebou neutečeš, je přes svou působivost kompletně vymyšlený, druhý Do lesů nepříjemně připomíná aktuální evropské události, třetí Chlapec z bloku 66 má více dokumentární než uměleckou hodnotu a čtvrtý Tady nikdo není, jen já se odehrává převážně před nástupem Hitlera k moci, což mu ale neubírá na síle.

Proč ještě dnes tyto příběhy vyprávět?

Před sebou neutečeš

První příklad čerstvé holokaustové literatury vychází ze skutečných událostí, jde ale v podstatě spíše o beletrii. John Boyne napsal román Před sebou neutečeš jako volné pokračování Chlapce v pruhovaném pyžamu, úspěšně zfilmovaného mezinárodního bestselleru o přátelství syna velitele koncentračního tábora s jeho židovským vrstevníkem.

V překladu Anežky Mann v nakladatelství Slovart je nový román příběhem sestry zmíněného německého chlapce, jehož přátelství s dítětem z druhé strany plotu skončilo tragicky.

Příběh Gretel začíná v současnosti v bohaté rezidenční čtvrti v Londýně, kde se setkává s malým chlapcem od sousedů, a oživuje tím vzpomínky na dávné válečné roky, kdy vyrůstala jako prominentní dívka v rodině velitele koncentračního tábora. Na konci války jí bylo patnáct a minulost chtěla spolu s matkou nechat za sebou, jenže jak to tak bývá, před minulostí ani sebou utéct nelze.

Na příběh Gretelina bratra Bruna z Chlapce v pruhovaném pyžamu se tu často odkazuje, je tedy dobré jej znát, třeba jen ze stejnojmenného filmu. Ani Gretelina dávná válečná minulost není zapomenutá, když se jí vybavují střípky událostí z doby, v níž tragicky ztratila bratra a později přišla i o otce. Její bratr říkal Osvětimi

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Literatura

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější