Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nekonvenční americký archeolog možná našel dokonalý záznam o konci světa dinosaurů

Zatím si spokojeně vykračují a létají oblohou, jejich zkáza se však už možná blíží. Foto: Fotolia
Zatím si spokojeně vykračují a létají oblohou, jejich zkáza se však už možná blíží. Foto: Fotolia

Jak vymřeli dinosauři? Inu, zabil je obrovský meteorit. To je dnes obecně přijímaná pravda. Je si tím jist kdekdo – kromě vědců. Ti si jisti rozhodně nejsou. Domněnka je to pěkná, směřuje k ní hodně indicií, ale pádný důkaz stále chybí. Nové objevy na americkém Středozápadě jsou nadějné, ale kontroverzní.

Letos v dubnu vyšel ve významném vědeckém časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA (PNAS) článek, jehož hlavním autorem je Robert DePalma. Tento archeolog v něm spolu s řadou spolupracovníků tvrdí, že naleziště v Severní Dakotě, kde pracuje posledních deset let, skýtá jednoznačné důkazy o náhlé katastrofické události na předělu křídy a paleogénu. Podle povahy naleziště DePalma soudí, že ke smrti ryb, ještěrů a dalších nalezených druhů tam došlo bleskurychle a že okolnosti odpovídají tomu, jak si představujeme důsledky dopadu velkého meteoritu. Pokud je to pravda, znamenalo by to velký vědecký průlom. Veřejnost ho nejspíš nedocení, protože dobře zná populární teorii, a pokládá tedy domněnku o meteoritu za jistotu. Jenže tak tomu není.

Převyprávějme si dějiny Země co nejstručněji. Budeme se přitom držet jen prokázaných faktů.

Stručný životopis světa

Naše planeta vznikla před 4,6 miliardy let neboli kolem 4600 Ma, což je příhodná jednotka geologického datování: Ma znamená megaannum neboli „před milionem let“. Už kolem 4400 Ma byla na Zemi prokazatelně voda a jen o sto milionů let později pravděpodobně vznikl život. Země je tedy osídlena životem po naprostou většinu své existence, byť převážně hodně primitivním životem. V době 3500 Ma žila LUCA – poslední univerzální společný předek (last universal common ancestor), tedy živý organismus, v němž se sbíhají vývojové linie všeho, co je na Zemi dosud živé; náš poslední společný předek. Pak se už cesty rozdělily.

Kolem 3000 Ma „vynalezly“ cyanobakterie neboli sinice fotosyntézu a atmosféra se poprvé začala sytit kyslíkem. To vedlo k otravě a vyhynutí mnoha starších jednobuněčných organismů, pro něž byl kyslík jedovatý.

První mnohobuněčné živé věci – primitivní předchůdci rostlin – se

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Nezařazené, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější