Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Analytikovo pokání a druhý rok války na Ukrajině: měli bychom chybovat lépe

Ukrajina se vzdala nadějí na rychlé vítězství. Foto: Profimedia
Ukrajina se vzdala nadějí na rychlé vítězství. Foto: Profimedia

Komentář Mateje Kandríka: Naše podvědomá snaha přehlížet chyby Ukrajincům nepomáhá. Škodí i nám doma. I milosrdná lež má krátké nohy. Analytik se vrací k minulým hodnocením vojenské a politické situace na Ukrajině, poukazuje na omyly a hledá jejich příčiny.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Mýlit se je lidské. Důležitější však je, jak s chybami naložíme. Sebekritika není nijak příjemná disciplína, je však nezbytným předpokladem poučení i známkou intelektuální poctivosti. Pro nás analytiky je také důležitým nástrojem zpětné vazby. Bez schopnosti či ochoty korigovat, zejména své zjevně mylné úsudky, jsme odsouzeni je opakovat znovu a znovu. Je to opak kritického myšlení, důsledného vážení informací, vyhodnocování zdrojů či dalších metod definujících analytický přístup.

Tento text je kritickou sebereflexí a reflexí nejvýraznějších omylů, kterých se dopustily analyticko-expertní a novinářsko-komentátorské komunity při pokrytí rusko-ukrajinské války. Desáté výročí ilegální ruské agrese a pokračující invaze na území druhé největší evropské země, Ukrajiny, je dobrou příležitostí ohlédnout se, pojmenovat přešlapy a jejich praktické dopady na válku. Hlas expertů a novinářů není zcela bez moci, a tedy ani bez odpovědnosti.

Chybujeme a budeme chybovat. Můžeme však – ať to zní jakkoli paradoxně – chybovat lépe. Vždy budou existovat jevy, o kterých nevíme, a jevy, kterým nerozumíme. Když se tyto dvě kategorie setkají, je nejupřímnější a nejsprávnější odpovědí nekomplikované, ačkoli ve světle kamer a přítomnosti mikrofonů těžko vyslovitelné „nevím“. Když situaci rozumíme a víme o všech silách, které ji ovlivňují (což je zpravidla chybný předpoklad), je analýza banálním pojmenováním zřejmých skutečností. Skutečnou výzvou jsou situace, které řešíme v drtivé většině případů a které jsou mixem všech čtyř kombinací známých a neznámých jevů, jimž buď rozumíme, nebo ne (viz koncept tzv. Johariho okna a jeho využití pro analýzu rizik). Jednoduše řečeno, jsou věci, které bychom mohli a měli vědět poměrně přesně, jakož i věci, které jsou nám zahaleny různou mírou neurčitosti. Samozřejmě jsou i takové, které jsou v ní skryty úplně.

Ani vynikající analytik není vševědoucí. Díky zkušenostem a sebekritice je však schopen efektivně rozlišovat, s jakou mírou neurčitosti pracuje, a plně to zohlednit při vytváření a prezentování výstupů své práce.

Nejistota před invazí

Vraťme se k dnes již zapomenuté epizodě z března až dubna 2021, kdy Rusko pod záminkou vojenských cvičení a „nutné odpovědi na ukrajinské provokace“ začalo navyšovat své vojenské síly na okupovaném Krymu, podél severovýchodní rusko-ukrajinské hranice a části hranice rusko-běloruské. Západní a ukrajinské zdroje shodně uváděly, že se vzhledem k přítomnosti více než sta tisíc vojáků jedná o největší koncentraci ruských sil od roku 2014.

Co jsme tehdy nevěděli a dnes už víme, bylo

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Analýza

Ruská válka na Ukrajině

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější