Deník N

Diverzita není výmysl levicových liberálů, součástí menšiny je každý z nás

Ilustrační snímek. Foto: Unsplash
Ilustrační snímek. Foto: Unsplash
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Komentář Jiřího Pehe: Nástup nacionalistů a tradicionalistů v současné politice je spojen se snahami vrátit se zpět k „tradičním hodnotám“. Diverzifikace společnosti a tolerance k různosti však není slabinou Západu nebo projevem jeho údajné dekadence, je tomu přesně naopak.

Liberální politické síly se prý snaží rozvrátit staré, osvědčené pořádky, v nichž stál v centru politického dění národní stát a společnost se opírala o „tradiční rodinu“. Otevírání západních společností jiným kulturním vlivům a tolerance k nim prý zašly příliš daleko, je třeba bránit „naši“ kulturu. I integrace států do větších společenství, v nichž se vzdávají části své suverenity, překročila své meze. Je tudíž žádoucí vrátit se k modelu spolupráce suverénních států s tím, že zájmy našeho státu jsou „na prvním místě“.

Omyl zastánců těchto argumentů spočívá v představě, že si radikální změny v moderních společnostech a jejich politické organizaci někdo „uměle“ vymyslel, a pokud je politicky porazíme, lze ručičky hodin vrátit zpět do údajných „zlatých časů“. Moderní společnosti se však – poháněny novými technologiemi, vědeckými objevy a modely ekonomické produktivity – zhruba od 60. let minulého století proměňují zásadním způsobem jako celek, organicky, samovolně.

Pád hierarchického uspořádání

Lidské společnosti fungovaly po tisíce let na principu poměrně striktních hierarchií, které (až na výjimky v některých menších kmenových společenstvích) byly silně patriarchální. Diverzita vždy existovala, ale mnohé její formy buď nebyly oficiálně uznány, anebo byly dokonce násilně potlačovány.

Ani nástup modernity v podobě industrializace a různých forem osvícenství na konci 18. století hierarchické struktury opírající se o patriarchální uspořádání zásadním způsobem nerozbil. V některých směrech je spíš dokonce utužil, protože vznik národních států byl doprovázen různými formami nacionalismu, které se snažily potlačovat etnickou či národnostní jinakost.

Zároveň ale nástup politického pluralismu (v některých zemích doprovázený vznikem moderní demokracie) rozbíjel autoritářské formy vládnutí, které se opíraly o rigidní hierarchie. Politické a občanské svobody logicky vedly v těchto společnostech k postupnému prosazování práv stále většího počtu sociálních skupin, které byly dříve ignorovány nebo potlačovány – od různých menšin až po ženy.

Odvrácenou tváří tohoto vývoje byl nástup

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější