Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Opravte si učebnici. Objev nového druhu magnetismu českými vědci je v kategorii, za kterou se dává Nobelova cena

Magnetické pole je neviditelné, přesto se dá spatřit. Stačí magnet a hrst železných pilin. Foto: Adobe Stock
Magnetické pole je neviditelné, přesto se dá spatřit. Stačí magnet a hrst železných pilin. Foto: Adobe Stock

Přírodní vědy denně přicházejí s novými poznatky. Málokdy se však stane, že takový objev poopraví vžité představy staré sto let. Experimentální potvrzení odvážné teorie českých fyziků nejen přepisuje učebnice, ale slibuje významná praktická využití.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Kterákoli platná česká mince ochotně přiskočí k magnetu. Euro a dvoueuro na něm drží hůře, padesáticent na něj vůbec nereaguje, ale nejmenší evropské drobné – cent, dvoucent a pěticent – se posbírat magnetem dají snadno. Různé materiály reagují v magnetickém poli různým způsobem. Dlouho se mělo za to, že seznam těchto způsobů je kompletní. Jenže nebyl.

Magnetismus je na první pohled záležitost jednak prastará – znaly ho už antické civilizace –, jednak banální, doslova kuchyňská. Jenže k dobrému vysvětlení toho, proč vlastně magnet drží na ledničce, je zapotřebí překvapivě obtížná fyzika. Parní stroj, oběh planet kolem Slunce, ale i atomová bomba nebo tranzistor se dají vyložit snáze, byť za cenu určitých zjednodušení.

Magnetismus se naproti tomu zjednodušuje obtížně. Má-li se dojít alespoň k povrchnímu (!) objasnění, co to vlastně čeští (a další) vědci nyní objevili, čím to je důležité a čím překvapivé, nelze se vyhnout pojmům jako spin elektronu, energetické hladiny, a dokonce teorie relativity. Nic z toho čtenář novin od svého listu neočekává, a to plným právem. Když se však těmto úskalím vyhneme, dospějeme do bodu, v němž širší veřejnost zcela ztratí kontakt s velkou částí pokroku přírodních věd. Možná se tomu v dlouhodobějším výhledu nedá zabránit, ale vzdát se předem je chyba.

Než půjdeme dál – jak je to s těmi mincemi? České mince na to sice nevypadají, ale všechny jsou ocelové. Koruna, dvoukoruna a pětikoruna je galvanicky potažená niklem, desetikoruna mědí, dvacetikoruna slitinou mědi a zinku. Padesátikoruna je uprostřed plátovaná stejnou slitinou jako dvacetikoruna, okraj je potažený mědí.

Cent, dvoucent a pěticent jsou ze stejného materiálu jako desetikoruna. Deseticent, dvaceticent a padesáticent jsou z mědi s přídavkem zinku, hliníku a cínu (této slitině se říká severské zlato). Základem eura a dvouera je nikl, což je feromagnetický kov, obvod mincí je však z nemagnetických slitin.

Ledničku neměli, magnety ano

Železo se neobyčejně rádo

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kontext N, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější