Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Všichni si myslíme, že společnost zapomíná zrovna na nás, říká sociolog Buchtík

Český sen stojí na principu zásluhovosti. Každý, kdo se snaží, bude úspěšný. Kdo úspěšný není, ten se nesnažil dost, vysvětluje sociolog Martin Buchtík. Foto: archiv Martina Buchtíka
Český sen stojí na principu zásluhovosti. Každý, kdo se snaží, bude úspěšný. Kdo úspěšný není, ten se nesnažil dost, vysvětluje sociolog Martin Buchtík. Foto: archiv Martina Buchtíka

Představa, že jsou Češi rozdělení na dva tábory, není nijak užitečná a zamlžuje nám schopnost porozumět tomu, co se ve společnosti děje, říká v rozhovoru pro Studio N sociolog a ředitel analytického ústavu STEM Martin Buchtík. „Jsme rozbití na střípky,“ tvrdí. Vést dialog podle něj nestačí, musíme se naučit také dospět k rozhodnutí, která nás čekají.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Na co se v rozhovoru také ptáme:

  • Jak se v české společnosti rodí různá vidění světa?
  • Na jaké celky je společnost rozdělená a jde stmelit?
  • Co ovlivňuje tvorbu názorů a politické preference?
  • Nakolik průhledné jsou sociální bubliny a co o sobě navzájem vědí?
  • Stačí umět vést dialog, nebo potřebujeme něco jiného?

Kdybyste měl začít vyprávět příběh o Češích, čím byste začal?

Asi tím, že si všichni myslíme, že jsme zcela unikátní. Před cizinci je dobré říct rovněž to, že umíme dodržovat pravidla. Vždycky v nich ale hledáme nějaké skuliny, nějaké to švejkovství, což je zrovna pojem, který by možná nebylo snadné v cizině vysvětlit. Češi hledají, jak pravidla obcházet a trochu ignorovat, ale v zásadě je dodržují. To jsou podle mého názoru naše dva hlavní rysy. Dále bych upozornil na místní vřelý vztah k alkoholu. U nás je zvláštní ten, kdo nepije.

Asi záleží na tom, kdo by se ptal. Třeba někoho z Ruska by ta spotřeba alkoholu asi nepřekvapila.

Rusové vnímají spotřebu alkoholu spíš ve vodce, takže to by bylo v pořádku. Ale pivo by jim asi vadilo, protože vypít lahev vodky není v Rusku nic strašného, ale pět piv, to už je alkoholismus.

Často se mě mí přátelé ze zahraničí ptají, proč jsou Češi tak chladní.

Tak to asi příliš nemluvíte s Finy, že?

Velká část z nich je z jižní Evropy, kde jsou lidé zvyklí být expresivnější, excitovanější, více se objímat, častěji a hlasitěji se ve veřejném prostoru projevovat. Ale vraťme se tedy k Čechům. Je chladnější chování naše specifická vlastnost?

Je. Čech hodně rozlišuje mezi tím, co je jeho – například můj okruh, moje soukromí, tam jsme velmi vřelí –, a co je veřejné. Takže na rozdíl od Francie se v Česku nestane, že stojíte na peronu, někdo za vámi přijde a zapřede s vámi rozhovor, což je moje anekdotická zkušenost. A to je možná to, na co se ptáte. Nejsme vřelí a dlouho nám trvá, než si pustíme někoho k tělu. Ale také, a to považujeme za naši kladnou vlastnost, nejsme vřelí falešně. Všichni známe takové to: „Jak se máš?“ – „Mám se skvěle! Prožívám nejlepší dny svého života!“ Ne, to nejsme my.

Nejsme. Když se mám špatně, řeknu, že se mám špatně.

Přesně tak. Místní klasická odpověď je: „Může to být horší, ale nic moc teda.“

Český sen

Pojďme se dostat hlouběji. Pro větší srozumitenost použiju vlastní příklad: Jsem Filip, jsem Čech, jsem muž. Znamená už jen toto, tedy moje samotná existence, že patřím do nějakých sociálních skupin?

Určitým způsobem ano, ale kdybych to měl analyzovat, potřeboval bych vědět, z jakého ekonomického zázemí pocházíte.

Dejme tomu nižší střední třída.

Dobře.

Venkov.

To mě asi tolik nezajímá. Zajímalo by mě, kolik je vám let.

Třicet.

Věk totiž může mít určitý vliv na pravděpodobnost, že zastáváte nějaké postoje. Ale zásadní je právě ten socioekonomický status. Ten je v České republice nejdůležitější. Pak bych se zeptal ještě na jednu otázku: Jak vidíte vývoj od roku 1989?

Jako defaultně správný. Uvědomuji si, že co bylo před rokem 1989, bylo nebezpečné.

S těmito znalostmi už bych dokázal s nějakou mírou tolerance a pravděpodobnosti sestavit odhad, například koho budete a nebudete volit.

Takže moje postavení v české společnosti určuje, koho budu volit?

U mladších lidí to ze všeho nejvíc determinuje rodinné zázemí, ve kterém vyrůstali. Zda jste například vyrůstal v rodině s představou českého snu, což je takový menší bratr amerického snu, o něco skromnější, který říká, že každý, kdo se snaží, bude úspěšný. A kdo není úspěšný, ten se nesnažil dost.

To je opravdu český sen?

Ano, častý český sen stojí na principu zásluhovosti. Je velmi rozšířený a také docela falešný. Čili lze říct, že hodně záleží na ekonomickém a sociálním zázemí každého z nás. Když to trochu zjednoduším, záleží na tom, jestli si doma povídáte o tom, zda má smysl dodělat si výuční list, nebo si odmalička povídáte o tom, ne jestli půjdete na vysokou školu, ale na kterou.

A koho tedy podle vašeho odhadu budu volit?

Já bych na základě těch informací dokázal říct, že pravděpodobně

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Průzkum veřejného mínění

Sociální politika

Studio N

Česko, Podcast Studio N

V tomto okamžiku nejčtenější