V Evropském parlamentu nastanou zásadní změny. Co čekat od nové sestavy europoslanců?
Poprvé v historii Evropského parlamentu nemohou velkou koalici složit jen zástupci lidovecké a sociálnědemokratické frakce. K formování většiny musí přizvat i další politické skupiny, které tím zásadně nabydou na významu. Více křesel získali jak proevropští liberálové ze skupiny ALDE, tak levicovější Zelení, kteří budou klást větší důraz na otázky životního prostředí.
Pomoci jim mohla i vyšší volební účast, která v Evropské unii po čtvrtstoletí převýšila padesát procent. „Předvolební mobilizace posílila nejen radikální protievropské síly, ale také proevropské strany, zejména liberály a Zelené. Pro ně to je velké vítězství. Tam se západní Evropa skutečně liší od té střední a východní,“ řekl Deníku N politolog Jacques Rupnik.
„Zelení i liberálové jsou silně proevropští, i když nekladou důraz na stejné věci. Liberálové budou nezbytní při hledání kompromisů ve velké řadě otázek. Zelení do toho mohou vnést důraz na otázky životního prostředí,“ vysvětluje nové možné tendence v Evropském parlamentu Rupnik.
Dochází podle něj k uvědomění, že životní prostředí je zejména pro mladou generaci klíčovou otázkou dneška. „Na to nikdo nemůže mít národní řešení. Otázku klimatu nemůže řešit sama žádná země. Na to musí být celoevropská odpověď,“ doplnil Rupnik.
První důležitou věcí, kterou budou muset noví europoslanci řešit, bude obsazení klíčových postů v Evropské unii. Ta si musí vybrat nového předsedu Komise, Parlamentu, Evropské rady, Vysokého představitele pro zahraniční politiku a prezidenta Evropské centrální banky. „Tyto věci se budou muset vyjednávat mezi třemi poslaneckými skupinami. Ne dvěma, jako tomu bylo doposud. Domluva bude těžší,“ řekl Deníku N výzkumný pracovník z Ústavu mezinárodních vztahů Jan Kovář.
Očekává, že třetím do party nové koalice budou pravděpodobně liberálové. Ti totiž k lidovcům a socialistům mají blíže v otázkách volného trhu nebo obchodních dohod.
Větší tlak bude na to, aby poslanci jednotlivých frakcí drželi stranickou disciplínu. Se současným rozložením sil totiž může hlasování proti názoru celé politické skupiny způsobovat větší problémy. „To všechno bude jednotlivým poslancům i frakcím dávat větší sílu. Nevylučoval bych, že se v některých hlasovacích koalicích bude objevovat i Aliance evropských konzervativců a reformistů (frakce, kterou vede Jan Zahradil z ODS, pozn. red.). I s nimi lze vytvořit většinu pro některá hlasování,“ doplnil Kovář.
Jednotnost politických skupin může být problematická, protože názory jednotlivých frakcí se často liší od toho, co chtějí jejich mateřské strany doma. Například liberální ALDE chce zastropování plateb pro velké zemědělské podniky, zatímco její člen, české hnutí ANO
