Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Studenti se poprvé vrací na filozofickou fakultu. Co je tam může potkat a jak jim pomoci? Odpovídá psycholožka

Společnost dostala v poslední době víc ran za sebou a postavit se zpět na nohy bude možná pomalejší, říká psycholožka Zuzana Čepelíková. Foto: Marie Dámková, Deník N
Společnost dostala v poslední době víc ran za sebou a postavit se zpět na nohy bude možná pomalejší, říká psycholožka Zuzana Čepelíková. Foto: Marie Dámková, Deník N

„Říct si o pomoc není křehkost, ale vnitřní síla,“ říká psycholožka Zuzana Čepelíková, která už od loňského prosince pomáhá skupinovými terapiemi lidem zasaženým tragickou událostí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Její budova na pražském náměstí Jana Palacha se dnes otevírá studentům a učitelům. Začátek letního semestru a návrat na místo střelby může podle Čepelíkové u některých lidí vyvolat intenzivní reakce. V rozhovoru s Deníkem N popisuje, proč se jim nevyhýbat a že se mohou objevit i u těch, kterých se střelba bezprostředně nedotkla.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

V rozhovoru se mimo jiné ptáme:

  • Na jaké varovné signály si dát pozor a kdy vyhledat pomoc?
  • Proč si o pomoc říkají i lidé, kterých se prosincový útok bezprostředně netýkal??
  • Proč se nebránit projevům traumatu?
  • Dopadají mimořádné události odlišně na mladé lidi?

Od střelby na filozofické fakultě v Praze, při které přišlo o život čtrnáct lidí, uplynuly bezmála dva měsíce. V jaké fázi srovnávání se s touto událostí nyní jsme?

Čas po takto mimořádné události má vždycky specifické fáze. První trvá do měsíce, poté přecházíme do střednědobé a dlouhodobé fáze. Měsíc až tři se objevují normální reakce na nenormální zátěž. V tomto období mají lidé právo na jakékoliv emoční reakce, aniž by to znamenalo patologizaci, že se u nich rozvíjí například duševní onemocnění.

Jde o způsob, jakým mozek tráví nadlimitní zkušenosti, protože když rychle a intenzivně přichází příliš mnoho podnětů, může se nám zahltit kapacita zpracování informací. Jako když na počítači otevřeme příliš mnoho oken a začne se točit duhové kolečko. Potřebujeme čas, aby to počítač i mozek zprocesovaly.

Všechny přicházející symptomy – ať už tělesné jako extrémní vyčerpání, poruchy spánku, neschopnost v prvních chvílích jíst, nebo poruchy na úrovni emotivity, kdy se cítíme víc podráždění nebo naopak prázdní, máme propady do velké bolesti, hlubokého smutku, nebo na úrovni spirituality či myšlení, kdy čteme a naše oči jen kloužou po řádcích a nevíme, co čteme – všechny tyto věci nejsou patologické. Mozek se snaží pracovat s extrémní zátěží.

Kdyby počet symptomů narůstal nebo se v horizontu druhého třetího měsíce zintenzivňovaly, organismus dává zprávu, že je přetěžovaný a nemá dostatečné zkušenosti, schopnosti či zdroje, jak se s tím vypořádat. To je důležitý moment, abychom sami nebo okolí byli schopní reflektovat potřebu odborné péče.

Když je během prvního měsíce téměř jakákoliv reakce normální, jsou nějaké projevy, na které si dávat pozor?

Jakoukoliv reakcí nemyslím, že by se člověk rozhodl někomu ublížit. Myslím tím především emoční reakce. Nejde pouze o konkrétní symptomy, ale o celkový kontext, jak se kdo po události rozvíjí. Můžeme mít chvíle, kdy nám je lépe, nebo nás naopak přepadnou různé emoce či tělesné obtíže a potřebujeme na chvíli podporu, popovídat si, vyplakat se. Existují ale tři důležité poznávací faktory.

Které to jsou?

Zdravý mozek je flexibilní mozek. Mohu procházet těžkou situací, ale mám

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Duševní zdraví

Rozhovory

Útok na Filozofické fakultě UK

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější