Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Dochází nám čas, a přitom vlastně stojíme na místě

Foto: Donald Wu, Unsplash
Foto: Donald Wu, Unsplash

Esej Filipa Vostala: V době digitálních technologií a umělé inteligence, které objektivně zrychlují řadu aktivit, se často zapomíná, že společenské zrychlení je s námi od počátku moderních časů. Technologie 19. století vyvolávaly stejné nebo podobné reakce jako ty současné. Mnoho jevů se ale paradoxně mění velmi pomalu – například ty potřebné k vyřešení klimatické krize.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

V posledních desetiletích se objevila řada sociologických studií, které poukazují na to, že žijeme v podmínkách nebývalé multiplicity časových tlaků. Nejčastějšími projevy této zkušenosti jsou chronická absence času, takzvaná „spěchavá nemoc“, syndrom vyhoření a vzrůstající míra stresu, úzkostí a depresí. Zkušenost, že život ubíhá překotně rychle – a že dokonce zrychluje –, postihuje dle dostupných výzkumů čím dál větší množství populace, a to napříč profesemi a generacemi.

Německý sociolog Hartmut Rosa tuto zkušenost vidí jako jeden z projevů společenského zrychlení, což je komplexní proces definující moderní dobu 21. století. Množství aktivit, změn, produktů, zpráv, zkušeností, úkolů, spojení, vědění se exponenciálně zvětšuje – zatímco času, který máme na jejich zpracování či provedení, zůstává pořád stejně. Hodina má pořád šedesát minut, nelze ji nijak „natáhnout“. Nezbývá než

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Esej

Klimatická krize

Názor

Technologie

Komentáře, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější