Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Adam Michnik: Nikdo nemluvil o míru tak pěkně jako Hitler

Demokracie má mnoho nevýhod, které lidi rozčilují, říká Adam Michnik. Foto: Vladimír Šimíček, Denník N
Demokracie má mnoho nevýhod, které lidi rozčilují, říká Adam Michnik. Foto: Vladimír Šimíček, Denník N

Tusk byl v minulosti přesvědčen, že se s Kaczyńským dá dohodnout, že PiS je normální strana, říká polský novinář Adam Michnik. „Ukázalo se, že není, a bylo jasné, že pokud ještě jednou zvítězí, už nikdy svobodné volby nepřipustí. Jejich chápání kompromisu je takové, jak říkáme v Polsku – jako kompromis zadku s holí.“ Polsko teď podle Michnika čeká dlouhá a složitá cesta zpátky k liberální demokracii.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

V rozhovoru se kromě jiného dočtete:

  • Jaké jsou dvě konkurující si představy o Polsku.
  • Zda je Putin fašista.
  • Jaký význam mají slova svoboda a demokracie na demonstracích v Polsku a na Slovensku.
  • Proč se nemůžeme vzdát myšlenky, že svět můžeme učinit trochu lepším.

Opozice vyhrála po osmi letech volby. Polsko je první příklad země, kde únos státu radikální pravicí trval tak dlouho, a přesto se podařilo porazit ji ve volbách. Jak se to stalo?

Polsko nebylo první, první bylo Slovensko, když porazilo po šesti letech Vladimíra Mečiara. Tehdy bylo velmi důležité, že se podařilo odstranit jeho vládu bez násilí, bez revoluce, jen na základě voleb. Polsko šlo stejnou cestou. Nyní vyhrál na Slovensku Robert Fico a do jisté míry se to podobá dřívější situaci v Polsku, když tehdejší vláda Práva a spravedlnosti (PiS) měla jen malou většinu.

I Fico ji má relativně těsnou – země je rozdělena. Polsko nyní ukázalo, jak nad populismem zvítězit. Bez revoluce, bez násilí přesvědčit lidi, že je možné vyhrát volby a být na straně Evropy a proti nacionalismu.

Co bylo větším strašákem pro voliče současné vládní koalice – interrupce, hrozba vystoupení Polska z Evropské unie, nebo znásilnění spravedlnosti?

Není jedna odpověď. Všechny jsou pravdivé. Byl to odpor proti interrupčnímu zákonu, proti polexitu i proti korupci a válce se Západem. Byl to spor o to, jaké má být Polsko. Jeden narativ říká, že Polsko v EU znamená konec jeho suverenity; ten druhý říká, že členství v EU a v NATO je naopak zárukou nezávislosti Polska.

S tím je spojen spor o kulturu a dějiny. V kultuře byla představa Jaroslawa Kaczyńského (PiS) taková, že Polsko se má vrátit do 19. století, kdy byly interrupce i antikoncepce zakázány, kdy se uvažovalo o tom, zda je lepší žít v republice, nebo v monarchii. Ale v jiných podobách jde o spor, který běží napříč celým světem, i v Americe.

Premiéra Donalda Tuska čeká úkol vrátit Polsko do tábora liberálních demokracií. Dá se porovnat nástup Donalda Tuska s nástupem Tadeusze Mazowieckého v roce 1989, kterého čekala demontáž komunismu?

Ano i ne. Ano proto, že strana PiS uskutečnila plíživým způsobem únos státu. Od voličů dostala před osmi lety souhlas ke změně vlády, ale nedostala souhlas ke změně systému. Chtěla postavit systém po vzoru Putina a Orbána. Nešlo o spor levice a pravice či liberálů a konzervativců – šlo o spor putinistů proti antiputinistům.

Rozdíl oproti komunistům je ten, že ti byli tehdy partnery demokratů, protože souhlasili s koncem komunismu. Šlo jim jen o to, jak si najít místo v novém systému. Teď tomu tak není. Pro politiky PiS nic neskončilo, chovají se tak, jako kdyby se zítra měli vrátit k moci, a zaminovali všechny instituce tak, že každá změna vyvolává konflikt.

Na Slovensku máme zkušenost, že se Ficova garnitura úporně bránila, zůstali jim lidé v policii i na prokuratuře, kteří účinně bránili Ficovy lidi. Bránili se tak úspěšně, až se dostali zpátky k moci. Z dnešního pohledu bylo zjevnou chybou, že tehdejší slovenská vláda si toto nebezpečí buď neuvědomovala, nebo neměla vinou vlastních sporů dost sil prosadit důležité změny zejména v justici. Vezme si polská vláda příklad ze Slovenska, jak se to nemá dělat?

Nemohu mluvit za Tuska, ale myslím si, že tomu rozumí. On už jednou u moci byl a nebyl schopen dokončit reformy, takže ho vystřídal Kaczyński. Tusk byl tehdy přesvědčen, že s Kaczyńským se dá dohodnout, že PiS je normální politická strana. Ukázalo se, že není, a bylo jasné, že pokud ještě jednou zvítězí, už nikdy svobodné volby nepřipustí.

Kaczyński sleduje Putina a Orbána. Tusk přesvědčil mnoho lidí včetně mě, že politika stojící na dohodě je možná s voliči PiS, ale ne se samotnou stranou PiS. Jejich chápání kompromisu je takové, jak říkáme v Polsku, jako kompromis zadku s holí.

Nedávno byl ve Varšavě protest Kaczyńského voličů proti Tuskově vládě, u nás zase protestují lidé v podstatě proti vládě Roberta Fica. Je to zvláštní zrcadlový obraz, ale zdá se, že i protest ve Varšavě je znakem občanské angažovanosti. V čem je rozdíl?

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Polsko

Rozhovory

Ruská válka na Ukrajině

Slovensko

Kontext N, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější