Deník N

Portrét ublížené země: místo kampaně fňukání, jak nám EU ubližuje, místo diskuse nesmyslné sliby

V roce 2008 propagovala vláda Mirka Topolánka české předsednictví EU poněkud dvojsmyslným sloganem Evropě to osladíme. Od té doby to vypadá, že tato kampaň stále ještě neskončila. Foto: youtube
V roce 2008 propagovala vláda Mirka Topolánka české předsednictví EU poněkud dvojsmyslným sloganem Evropě to osladíme. Od té doby to vypadá, že tato kampaň stále ještě neskončila. Foto: youtube
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Komentář Jiřího Pehe: Právě končící kampaň, která v České republice proběhla před volbami do Evropského parlamentu, se nesla v duchu neslavně proslulého hesla z dob českého předsednictví Evropské unie: Evropě to osladíme. Tak či onak to i tentokrát chce Evropské unii z jakéhosi důvodu v různé míře „osladit“ většina z téměř čtyřicítky stran, které v eurovolbách kandidují.

Nemalou část pelotonu kandidujících stran tvoří zcela bizarní uskupení, která se eurovoleb účastní zjevně proto, že několik lidí v jejich čele doufá ve zviditelnění, nebo v lepším případě věří, že mají (nepříliš reálnou) šanci dosáhnout na státní příspěvek. Volby do europarlamentu jsou pro takové subjekty lákadlem, protože celá země je jen jeden volební obvod. Nemusejí tedy stavět krajské kandidátky a mohou doufat, že když první místa na celostátní kandidátce obsadí nějakou relativně známou tváři, mají jakousi šanci na úspěch.

Eurovolby jsou tudíž mnoha novými či ad hoc vytvořenými stranami vnímány jako možnost otestovat si, zda by měly šanci na úspěch i v těch sněmovních. Společným rysem těchto uskupení je, že se ani příliš nesnaží předstírat, že o Evropské unii něco vědí. Vezou se většinově na již zmíněném, ve veřejnosti dosti rozšířeném přesvědčení, že Unie nefunguje dle našich představ (přičemž Češi už od dob husitství vědí vše lépe než zbytek Evropy) a že se Čechům ubližuje. Omezují se proto místo promyšlené kampaně na „výkřiky“ a u nás „osvědčené“ obchodování se strachem v naději, že někoho zaujmou.

Jejich hlavní potíž spočívá v tom, že míří přesně na tu část elektorátu, která je jim podobná: o EU tedy toho moc neví, evropská politika je fakticky nezajímá. Neboli mají především silné pocity a názory, ale velmi povrchní vědomosti. A právě tito voliči se k evropským volbám nakonec neobtěžují chodit.

Hlavní proud se veze na stejné vlně

Bohužel poněkud bizarní předvolební chování nelze u nás v případě eurovoleb zúžit jen na výše zmíněné subjekty, které z různých důvodů využívají formátu eurovoleb k tomu, aby takříkajíc zkusily štěstí. S čestnou výjimkou několika proevropských subjektů i naše parlamentní strany pojaly evropské volby stejně jako v minulosti – tedy především jako příležitost k celé řadě populistických slibů, které nemají žádnou šanci prosadit už proto, že se nijak nevztahují k pravomocem europarlamentu.

Je to škoda, protože možná úplně poprvé mají eurovolby jakési politické jádro. Jde v nich – mnohem více než kdykoliv v minulosti – o symbolický střet mezi stranami prosazujícími další evropskou integraci a stranami vůči Unii v různých mírách intenzity skeptickými. Přičemž konečný poměr sil mezi těmito tábory může mít zásadní vliv na další směřování EU. Jinými slovy: ačkoliv podle průzkumů celkově zvítězí proevropské strany, posílí strany nacionalisticko-populistické. A míra jejich posílení bude mít přinejmenším důležitou vypovídací hodnotu.

Také české politické strany

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější