Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jak si Nizozemec představuje ideální dovolenou? U někoho na zahradě

Sochař Maarten se nevydal tábořit, v kempu prostě žije. Foto: Markéta Boubínová
Sochař Maarten se nevydal tábořit, v kempu prostě žije. Foto: Markéta Boubínová

Nizozemský deník Markéty Boubínové: Když se na přelomu dubna a května na poslední chvíli rozhodnete vyrazit s dětmi do Amsterdamu a začnete hledat ubytování, máte téměř určitě smůlu.

Za obvyklou cenu už nenajdete vůbec nic. Právě na tento víkend totiž připadají narozeniny krále Viléma-Alexandra, což je státní svátek a zejména v Amsterdamu i jedna velká party, na niž se sjedou úplně všichni.

A tak jsme se rozhodli spoléhat na vlídnou předpověď počasí a vyrazit v zemi, kde je kempování téměř národním koníčkem, přímo do Amsterdamu pod stan. Pátrání na internetu proběhlo opravdu za pět minut dvanáct, večer před plánovaným odjezdem, ale nakonec jsme našli volný kemp přímo v hlavním městě. Reference měl více než příznivé, a tak jsme zajásali, dopředu zaplatili dvě noci a děti si šly do postele vyzkoušet, jak se tráví noc ve spacím pytli.

Počasí nezklamalo, na cestu nám příjemně svítilo slunce a za necelé dvě hodiny jsme byli v Amsterdamu. Kemp byl opravdu na skvělém místě, všechno působilo čistě, v recepci nás ale čekala ledová sprcha. Recepční pohlédla na děti a suše nás upozornila, že jsou královy narozeniny a celý kemp bude v noci velmi hlasitě slavit. Už to vypadalo, že se zase otočíme a pojedeme domů, děti natěšené na stanování svorně plakaly, a právě v tom okamžiku nizozemská recepční zasáhla.

Minicampingy místo Zimmer frei

Nejprve nám v hotovosti vrátila předem zaplacených osmdesát eur, načež nám vysvětlila systém minicampingů. Je to jednoduché: máte-li v Nizozemsku farmu nebo třeba jen velkou zahradu, je úplně nejjednodušší si tam prostě udělat kemp, tedy přesněji minikemp, a příjemný přivýdělek máte jistý, samozřejmě legálně. Stačí k tomu jen suchý záchod, i když většina minikempů má teď už i koupelnu se sprchami. Některé mají dokonce honosnější název agrocamping, to proto, že je to přece na farmě a k snídani se dá koupit domácí gouda nebo malé lívanečky – poffertjes.

A protože jsou Nizozemci skutečně obrovskými fandy kempování (většinou ovšem v karavanech, které na místních silnicích potkáte relativně často dokonce i v zimě), tahle síť domácích kempů se úspěšně zvětšuje. Stejně jako u nás máte například v horách na chalupách nápisy Zimmer frei, v Nizozemsku na turisticky atraktivních místech míjíte další a další cedule Minicamping.

Takže jsme nelenili. Hned druhý minikemp, kam jsme zavolali, měl ještě volno, a my vyrazili na kraj Amsterdamu. Farma Soví hnízdo (její název nás Čechy dost pobavil) byla relativně malá. Na louce za plotem se páslo asi patnáct krav a na zahradě byla přivázaná na laně jedna ovce. Majitelka nás nasměrovala na travnatý pozemek za domem, na němž už stálo několik různě velikých stanů a karavanů. Místo jsme si mohli vybrat, a kdy zaplatíme taky.

Čím levnější, tím větší pohoda

Proti velkému kempu nedaleko centra města byla cena opravdu lidová, dvě noci dohromady za třicet eur. Děti se rychle spřátelí s každým a jejich prostřednictvím jsme se seznámili se sochařem Maartenem, který na Sovím hnízdě v jednom z obzvlášť retro karavanů dlouhodobě žije. Nadšeně nám popisoval, jak je už od dob jeho dětství v Nizozemsku kempování populární. Nizozemci se totiž nestydí za levnou dovolenou, naopak, jsou prý na ni hrdí. Zároveň si užijí mnohem větší pohodu, děti jen tak pobíhají kolem a skáčou třeba na polorozbité místní trampolíně, což krásně naplňuje místní koncept volné výchovy, a navíc se tím podpoří domácí ekonomika – pro Nizozemce prostě ideální situace. Jen to počasí většinou není zrovna dokonalé, ale v karavanech je přece sucho i teplo.

Nakonec se nám minikempování natolik zalíbilo, že jsme si víkend ještě prodloužili a zamířili na ostrov Texel. S hledáním ubytování dopředu jsme se už ani neobtěžovali. Minicamping tam opravdu měli téměř na každé zahradě. Ne všude bylo samozřejmě volno, v jednom čekali dokonce nějaké české turisty. Pokud by ale do šesti nepřijeli, máme se údajně vrátit. V šest jsme ale už dávno stavěli stan o pár farem dál. Krávy tam právě farmář přiváděl z pastvy a jeho žena nám ještě poradila, kde můžeme takhle pozdě koupit nejlepší chleba a obdivovat pozdní tulipány. A zaplatit prý taky můžeme, až když se nám to bude hodit.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Komentáře, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější