Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Rudišův román ze saunového prostředí vás na zimu příliš nezahřeje

Obálka od Daniely Olejníkové
Obálka od Daniely Olejníkové

Český ráj není příspěvkem ke století republiky. Děj se, pokud to čtenář postřehne, odehrává v Českém ráji, ale mohl by se odvíjet kdekoliv jinde. Smutná zpráva o stavu mužské populace místy připomíná až flagelantství.

Říká se, že ženy jsou upovídané, ale ono to může být i tím, že mají kde. Svět je plný situací, kdy si mohou ženy pořádně popovídat a probrat kde co. Co ale mají muži? V čekárně na urologii nikomu moc do řečí není. Do mužského kruhu, kde vás naučí být pravým mužem, by se většina chlapů styděla jít. Zbývá tedy sauna. Už jste to někdy zažili? To přítmí a úzký kruh dalších mužů vyvolá dojem intimity a dokáže rozvázat jazyk. Místo, kde je možné říkat věci naplno. Pakliže je sauna smíšená, všímejte si kontrastu v hovorech, které se vedou, pokud jsou mezi muži i ženy. Když muži zůstanou uprostřed svého mužství, spustí se často stavidla zadržovaných témat.

Na tomto půdorysu načrtl Jaroslav Rudiš svou novou knihu Český ráj. Těžko ji označit za román, je to opravdu spíše novela. Celá se odehrává na pár metrech čtverečních – ano, v sauně. Je to román v dialozích. Popisy prakticky chybějí. Vždy je jen uvedeno, kdo zrovna hovoří, ale žádná jména, jen popisy typu „ten, co mu umřela žena“, „ten, co byl mistr republiky ve stolním tenise“ nebo „ten, co prodává pojištění“.

Muži mluví a mluví a jediná žena, která se na scéně objeví, je obligátní saunérka, která se obvykle zjeví jako deus ex machina a pronese něco cynického. Pak tu jsou ještě ostatní ženy, ale ty nevidíme, jsou schované za vysokou zdí, v ženské sauně. Skrz zeď občas pronikne hlasitější zachichotání nebo útržek hovoru, ale nic konkrétního. Mužům nezbývá než se dohadovat, co si asi dotyčné říkají a jaké to tam mají.

S takovým rozložením sil to vypadá, že se Rudiš pokusil metaforicky popsat bariéru mezi mužským a ženským světem. Propast, kterou jako by současné tažení proti mužským šovinistům spíše prohlubovalo, než zasypávalo. Sám autor k tomu říká: „Jak se spolu přestávají bavit voliči některých stran, zdá se mi, že se spolu přestávají bavit i muži a ženy. Je to trochu tragikomické. Když jsem to ale psal, tahle interpretace mě nenapadla. Já spíš psal o takové poslední oáze mužství, kde na ty chlapy zdánlivě nedoléhá okolní svět. Ale on na ně nakonec stejně dolehne.“

Je to kniha opravdu spíše o mužích (obálka s dominantním nahým ženským tělem je chyták na čtenáře) a muži z toho nevycházejí vůbec dobře.

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější