Deník N

Česká zaručená mzda je paskvil, který jinde nefunguje, říká ekonomka Horská

Ilustrační foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Ilustrační foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Minimální mzdu sice pobírají asi tři procenta zaměstnanců, její zvýšení má ale v praxi mnohem větší dopad. Odvíjí se od ní totiž takzvaná zaručená mzda – ta je odstupňována podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce do osmi stupňů. Například řidič autobusu letos musí dostávat alespoň 18 100 korun za měsíc. „Je to takový český vynález. Vláda by jej měla zrušit, není jasné, k čemu vlastně slouží,“ říká v rozhovoru pro Deník N Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank a specialistka na pracovní trh.

Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje, aby byla minimální mzda od roku 2020 navázaná na vývoj průměrné mzdy, a nově se tak namísto každoročního politického dohadování zvyšovala automaticky. Souhlasíte s touto změnou?

Nejsem příliš přívržencem indexace, která zafixuje minimální mzdu na nějaké minulé hodnotě. V době, kdy se ekonomika láme a zpomaluje, to bere firmám možnost reagovat na aktuální vývoj. Takže bych se bála nastavovat nějakou přesnou hodnotu, ať je to 40 nebo 50 procent průměrné mzdy, a na nějaké automatické mechanismy bych netlačila.

Indexace neznamená transparentnost, tam není rovnítko. Můžeme vytvořit transparentní strategii růstu minimální mzdy i bez toho, abychom na to měli vzoreček.

Jak by taková strategie vypadala?

Myslím si, že mnohem lepší je shoda – měl by to být konsensus vlády, tripartity, zaměstnaneckých svazů nebo dokonce odborné akademické sféry. Ti by měli počítat dopady minimální mzdy na konkurenceschopnost, na zaměstnanost, na ostatní mzdy. Takže rozšířit spektrum lidí, kteří o minimální mzdě jednají, nastavit pravidla vyjednávání.

Nebo by se vláda od určování minimální mzdy mohla úplně odpojit a ten odborný výbor by jí dával závazná stanoviska.

A podle čeho by tedy minimální mzdu určovali?

Vždy na základě ekonomického výhledu. Minimálně na tři roky, protože třeba výhled na rok je velmi krátký. Myslím si, že otázka tří let by pro podnikatele měla být dostačující, aby se na růst mezd dokázali připravit, zároveň je to ale období, kam dokážeme dohlédnout.

Stejně tak bychom si měli hlídat vztah minimální mzdy k sociálním dávkám. Práce se musí vyplatit, obzvlášť pokud jde o čistý výdělek – pokud má někdo 14 tisíc hrubého, tak mu čistého zůstane zhruba 11 tisíc, což je ještě velký rozdíl. Tento princip by se měl sledovat.

Takže by se o tom mělo diskutovat každý rok v podstatě znovu, na základě nového výhledu?

Bude-li třeba kvůli náhlému obratu ve vývoji ekonomiky, tak i častěji než jednou ročně. Při plnění prognózy nebo v případě bezpečné, tedy relativně malé odchylky stačí „reality check“ jednou do roka. Důležité je, aby se na vyjednávání o mzdách podílelo více skupin včetně odborníků, kteří by měli za úkol kvantifikovat dopady navrhovaných variant.

Vyjednávání by tedy probíhalo podobně jako teď, jen na základě dlouhodobé prognózy a účastnilo by se jí více lidí?

Přesně tak. Podle mého názoru je takzvaný severský model širokého konsensu vhodný i pro českou ekonomiku.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější