Tvrdí, že do krajiny vrátí 186 olympijských bazénů vody. Půjde to i v celém Česku, věří ekolog z Broumovska
Jiří Malík má velké plány, jak zadržet vodu v krajině. Na dvaceti čtverečních kilometrech broumovských polí a luk chce udělat takové změny, které vrátí vodu do potoků a zvýší hladinu podzemní vody. Dva roky spolek Živá voda pod Malíkovým vedením mapoval území, teď začíná upravovat krajinu tak, aby se voda mohla vrátit tam, kam dříve patřila. Přestože řada odborníků za Malíkovou cestou stojí, upozorňují, že rozšířit jeho postupy na území Česka a Evropské unie má několik úskalí.
Šlachovitý muž ve sportovním oblečení nám z vršku kopce ukazuje místo, kde strávil část dětství. Uprostřed nevelké obce Zdoňov stojí renesanční kostel a fara, podél hlavní silnice se táhne několik domů, zbytek jsou pole, louky a lesy. Právě sem chce ekolog Jiří Malík vrátit vodu. S jeho plánem zavlažit dvacet kilometrů čtverečních kopcovité broumovské krajiny mu pomáhá sedm členů jeho spolku Živá voda a místní velkozemědělec Bernard Lainka.
Společně chtějí místní pole, pastviny, lesy, remízky, potoky a rybníky upravit tak, aby byly schopné zadržet vodu v krajině, jako tomu bylo kdysi. „V ideálním případě chceme, aby okolní potoky tekly celoročně, a ne jako loni, kdy vyschly už na jaře,“ představuje své plány Malík.
Projekt, který má zabrat deset let a stát kolem 90 milionů korun, Malík sepsal do příručky, kterou zveřejnil na internetu. Její vydání podpořila Maiwaldova akademie působící při Broumovském klášteře. Za dva roky práce se spolku podařilo kompletně zmapovat cílové území, vše převést do grafických podkladů a na pár místech začít pracovat.
Konkrétní změny jsou už vidět na okraji pastviny asi kilometr a půl za Zdoňovem. Spolek tu na bývalém zarovnaném přítoku Zdoňovského potoka vybudoval systém tůní propojených nízkým korytem. Dříve přímé koryto odvádělo všechnu vodu rychle pryč. Dnes se do obnovené nivy vrací původní charakter lokality i život. Do nových mokřadů se vrátil hmyz i některé rostliny a na místě je pocitově chladněji.
Ostrůvky života
Potoky a jejich přítoky zarovnané v minulém století kvůli zefektivnění zemědělství jsou ale jen jedním z problémů Zdoňova a jeho okolí. Vedle nešetrného zemědělství a chybějících mezí je celé Zdoňovsko, stejně jako řada dalších míst v republice, protkané sítí drenážních trubic. Pod poli a loukami všude vedou roury, které vodu odvádí do vybetonovaného a srovnaného potoka. V době, kdy se odvodňovací systém pokládal, měla totiž okolní krajina vody nadbytek. Zemědělci se jí snažili zbavit.
„Tady všude to byly podmáčené louky, na které nemohla technika. Tehdy bylo pro zemědělce výhodné louky odvodnit, potřebovali najíždět do polí s čím dál těžší technikou, která šetří čas a zvyšuje produkci, ale stroje se jim do mokré půdy bořily,“ vysvětluje Malík.
Dnes už se ale zemědělcům odvodňování nevyplácí. Po několika suchých letech krajina vodu vyčerpala. Podzemní trubky přitom stále zachytávají všechnu vodu a odvádí ji pryč. „Krajina je uzpůsobená tak, aby šla voda co nejrychleji pryč. Když teď zaprší, nic se nezachytí. I kdyby nemělo na sucho vliv nic jiného, drenáže vysušují republiku takovým způsobem, že nám odteče 40 až 50 procent vody během 14 dnů,“ vysvětluje Malík.
Právě odvodňovací trubky spolek detailně zmapoval. „Prověřovali jsme meliorace, celou krajinu jsme prošli a zakreslovali jsme i nově nalezené trouby. Základ je najít hlavní troubu a přerušit ji například podzemní hrází,“ vysvětluje Malík. Voda, kterou dosud meliorace odváděly, se pak rozlije do okolí a vytvoří mokřady a tůně nebo se vsákne do půdy a zvýší hladinu spodní vody.
Praktický dopad ukazuje Malík na dvou místech zoraného pole. V místě, kde se trubka zanesla už před časem, vznikl mokřad s tůňkou. Druhé místo Malík objevil během procházení terénu s reportéry Deníku N. Ekolog hned vytáhl z kapsy mobil a pomocí mapového programu zaznačil do mapy místo, kde voda prosákla na povrch.
Zamokřené místo v jinak vyprahlé oranici udělalo radost nejen Malíkovi, ale i hmyzu, který se k němu začal stahovat. Na obou místech platí totéž jako v nedalekých nových tůních – raší na nich rostliny, místa žijí svým hmyzím životem a je zde pocitově výrazně chladněji.
S tím, že je potřeba meliorační trubky zredukovat, souhlasí i krajinný inženýr Martin Sucharda z katedry biotechnických úprav krajiny České zemědělské univerzity. „Tohle je asi podstatnější moment. Když se na vhodných místech přeruší drenáž, přestane se odvodňovat půda, stoupne v ní hladina vody, a tím se zvýší její zásoba. Právě půda je totiž největší rezervoár vody,“ vysvětluje vědec.
Služba zemědělců
Napravování zdoňovského okolí podle spolku Živá voda ale nespočívá jen v odstavení drenáží, vrácení potoků do původního stavu, kdy meandrovaly krajinou, a vytvoření mokřadů a tůní. Nejdůležitější je podle Malíka transformace dnešního způsobu zemědělství. Od velkých lánů obhospodařovaných těžkou technikou a pesticidy se musí celorepublikově přistoupit k ekologicky šetrnějším způsobům s použitím lehčí techniky. Tím se umožní organismům žijícím v půdě návrat zpět do polí.
Problém je třeba i velmi rozšířené pěstování širokořádkových plodin (třeba kukuřice a brambor) na svažitých pozemcích, kdy hrozí eroze půdy, rozšiřování polí bez mezí a remízků, které umožňují vodě, aby se lépe vsákla, nebo třeba utužování půdy těžkou zemědělskou technikou.
Malík si uvědomuje, že omezit průmyslové zemědělství bude v celém návrhu nejproblematičtější část, a rozhodně si to nemyslí sám. Dnešní situace se ale podle něj dá řešit hlavně změnou dotačních titulů, které jsou teď nastavené na podporu velkozemědělství.
„Dotace dnes zemědělce příliš nestimulují k tomu, aby odešli od škodlivých technologií průmyslového zemědělství. Je potřeba vyvolat společenskou objednávku, abychom za dotace, které zemědělcům dáváme, dostávali i službu, kterou potřebujeme, a to je zadržení vody v krajině,“ myslí si krajinný inženýr Sucharda.
S analýzou, která podporuje Suchardova slova, přišlo nedávno i Hnutí Duha, které spočítalo, že zemědělské dotace plynoucí z Evropské unie podporují především průmyslové zemědělství, které devastuje krajinu, vyčerpává půdu a podporuje sucho. Je ale přitom na každém státu, jak si dotační tituly na peníze z Unie nastaví.
Zelená pro vodu
Živá voda chce v oblasti Zdoňovska také lépe zadržovat vodní páru. Ta se sráží na chladnějších místech – na větvích, listech, keřích a stoncích trávy. „Krajina by měla obsahovat co největší pestrost krajinných prvků a co nejmenší lány orné půdy. Obecně platí, že chceme-li mít vodu, musíme mít co nejvíc zeleně,“ myslí si Malík. Sucharda k tomu doplňuje, že spíš než vysazovat lesy ve velkém by bylo lepší vytvořit remízky a další protierozní opatření.
Když se ve Zdoňově podaří správně nastavit celý ekosystém, může se podle Malíka voda do krajiny opět vrátit. „Po provedení všech kroků bude zájmové území zadržovat vodu o objemu 186 olympijských bazénů,“ vypočítává Malík, podle kterého se musí udělat všechno najednou a co nejrychleji.
Dvacet Orlíků
Malík má ale se svým projektem mnohem ambicióznější plány. Podle něj jsou jeho návrhy a know-how využitelné pro celé území České republiky a Evropské unie.
„Celé je to vymyšlené jako pilotní projekt pro Česko a EU. Na internetu bude zdarma viset kuchařka, jak projekt studie realizovat i jak ho replikovat. Budou podle něj moct postupovat i další lidé, které vyškolí naši lokální koordinátoři. Když nás podpoří ministerstva, jsme schopní do deseti let udělat krajinný plán celé České republiky,“ představuje své plány Malík.
Podle něj by mohl úplně každý bez rozdílu vzdělání začít navrhovat úpravu krajiny podle zdoňovských zásad a lokálních potřeb. Ekolog tvrdí, že se jeho projekt dá zopakovat všude na světě, kde je průmyslové zemědělství. Zároveň vypočítává, že pokud by se „model Zdoňov“ uplatnil na celém území Česka, stálo by to zhruba 350 miliard a postupně by se zadržela voda o objemu až 20 Orlických přehrad.
Experti však upozorňují, že rozšířit zdoňovský projekt na další území by mělo řadu úskalí. „Neuvážené schematické použití modelu by mohlo vést k poškození dalších zájmů z hlediska ochrany krajiny, ale třeba i archeologie. Je potřeba postupovat úplně jinak v nížině, na horách nebo v krasové oblasti,“ upozorňuje Sucharda, který považuje šíření Malíkových nápadů bez širší diskuse za nevhodné.
„Aktivita spolku Živá voda má smysl a bylo by opravdu velmi užitečné, kdyby se další iniciativy v projektu Zdoňov inspirovaly. Je ale třeba vždy ve spolupráci s odborníky přizpůsobit metodiku řešené krajině a také potřebám lidí, kteří v ní žijí,“ míní Sucharda.
Kromě jiného se může rozšíření projektu zaseknout i na vlastnictví půdy. Zatímco na Zdoňovsku byl jedním z iniciátorů proměny většinový majitel polí, jinde může jít o desítky až stovky vlastníků, kteří nemusí se zásahy souhlasit.
Podobný názor jako Sucharda sdílí i Adam Vizina, vedoucí oddělení hydrologie z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. „Pana Malíka si osobně za jeho boj velmi vážím, avšak myslím, že není vše tak jednostranné,“ říká. Zdoňovsko je podle něj vhodná lokalita pro pilotní projekt, ale upozorňuje, že každé místo je specifické. „Projekt však může sloužit v určitých aspektech jako vzorový,“ konstatuje Vizina.
Ze Zdoňova do Křinic
Za rozšiřováním zdoňovského modelu na Broumovsku stojí například Maiwaldova akademie, která projekt částečně financovala a dnes o něm přednáší pro veřejnost i pro děti ve školách. V nejbližší době plánuje rozšířit Malíkův projekt do nedalekých Křinic a výhledově na celé území CHKO Broumovsko. Podle Malíka mají o projekt zájem i v Litomyšli, na Liberecku a několika dalších místech.
Podle koordinátorky projektu za Maiwaldovu akademii Šárky Vávrové musí být vše pod dohledem expertů. „Celistvý přístup a postup, kdy se půjde od pramene a zmapují se meliorace a toky, připraví se studie proveditelnosti a pak projektová dokumentace, se dá aplikovat na celou Českou republiku. Úplný laik to ale dělat celé nemůže, i přesto, že dostane školení. Takový člověk může změnu iniciovat a pomoci s mapováním, ale celkové vymýšlení úpravy krajiny musí být po konzultaci s odborníky,“ konstatuje Vávrová.
Obrazem: Živá voda pro vyprahlou zem. Jak udržet vodu v krajině
Přes dílčí problémy experti Malíkovo počínání ve Zdoňově podporují. „Příklady tohoto typu potřebujeme, naše krajina je totiž v nejhorším stavu v celé střední Evropě. Projekt Zdoňov je ve směru navrhovaných opatření v pořádku, ale samozřejmě se musí na každém území vycházet z místních podkladů, které se promítnou do způsobu provedení projektu,“ říká Josef Fanta, emeritní profesor prestižní holandské univerzity Wageningen, specializované na zemědělství, biotechnologie a ochranu přírody.
„Bylo by fajn, kdyby i další iniciativy spustily ve spolupráci s odborníky podobné projekty. Model Zdoňov je unikátní ve své iniciativě zapojení místních lidí, práce s veřejností, a tím i schopnosti úspěšné práce při reálném prosazení projektu. Technicky není práce spolku špatná a odborně je průměrná až mírně nadprůměrná,“ kvituje Sucharda, který dodává, že nejpozoruhodnější je právě to, že se místní iniciativa dokázala dohodnout se zemědělcem. „Právě zde by mohly iniciativy, jako je ta Malíkova, hodně pomoci. Dohoda s vlastníkem je nesmírně cenná,“ dodává Sucharda.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.
