Politici se bojí říkat, jak se máme dobře, říká muž, který je evropským poslancem 39 let
Bývalý německý kancléř Helmut Kohl kdysi charakterizoval životopis Elmara Broka čtyřmi slovy: „Narození, svatba, Evropský parlament.“ Ani netušil, jak vizionářská věta to bude. Elmar Brok se stal totiž jakousi paralelou existence voleného parlamentu, protože dosud zasedal „spolu s parlamentem“ – ve všech jeho osmi volebních obdobích.
Poprvé usedl do poslaneckého křesla ve Štrasburku v roce 1980, ani ne rok poté, co byl první zvolený Evropský parlament ustaven. Nahradil tehdy svého kolegu z německé Křesťanskodemokratické unie (CDU) Alberta Pürtsena, který rezignoval.
V následujících letech si Elmar Brok dokázal najít mocné spojence. Nejprve to byl právě německý kancléř Kohl, posléze pak „Kohlovo děvčátko“, současná kancléřka Angela Merkelová, i stávající předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.
Nakonec byl sám Brok novináři mnohdy označován za „nejvlivnějšího Němce v Bruselu“, což ale nebyla zdaleka jediná Brokova přezdívka. Pan EU, parlamentní doyen, brexitový šerpa evropských lidovců – i tak se mu říká.
A výčet by mohl ještě pokračovat, protože západoněmecký politik měl za 39 let v EP velmi široké pole působnosti a dokázal nasbírat i méně pozitivní přízviska (například v rámci dlouhodobého obviňování z lobbismu či střetu zájmů to byl pro některé poslance Mr. Bertelsmann, podle německého mediálního gigantu).
Teď už ale Elmar Brok přece jen musí přepustit své místo mladší generaci. Jeho vlastní strana ho totiž v Německu nenominovala na volitelné místo kandidátky, a pan EU si proto musí pomalu začít v Bruselu a ve Štrasburku balit své věci. Jako by tím končila jedna éra…
Jste nejdéle sloužícím poslancem Evropského parlamentu, toto je váš třicátý devátý rok. Pamatujete si ještě začátky voleného europarlamentu, první volby a kampaň?
Samozřejmě, byl to tehdy
