Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Neberte novoroční předsevzetí jako trest. Pokud selžete, vraťte se k nim i 1. února

Ve výzkumu se zabýváme problémem, který nazýváme „problémem středu“. Foto: Martin Sanchez, Unsplash
Ve výzkumu se zabýváme problémem, který nazýváme „problémem středu“. Foto: Martin Sanchez, Unsplash

„Při předsevzetí byste si měli umět představit své budoucí já, jak danou věc dělá, ale přitom si užívá života,“ říká v rozhovoru psycholožka a expertka na motivaci Ayelet Fishbach.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Ne že by Ayelet Fishbach byla přímo proti novoročním předsevzetím. Výzkumnice z Chicagské univerzity věří, že začátek nového roku může být skvělým momentem, kdy se zamyslet, čeho v tom následujícím chceme dosáhnout. S většinou novoročních předsevzetí se ovšem podle ní pojí zásadní problém – existuje vysoká pravděpodobnost, že pro nás nebudou příjemná.

„Předsevzetí si dáváte, protože danou věc vlastně dělat nechcete – a nechcete na ni zbytek roku ani myslet. Dnes ale víme, že faktor, který předpovídá, jak úspěšní v dodržování předsevzetí budeme, není, jak jsou pro nás dané závazky důležité, ale spíše to, jak příjemné je pro nás se jimi zabývat,“ říká.

Znamená to, že jsou všechna novoroční předsevzetí ze své podstaty odsouzená k neúspěchu? To si Fishbach nemyslí. Na to, abychom své šance zvýšili, se ale podle ní musíme naučit trochu jinak přemýšlet.

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

  • Jakou chybu lidé nejčastěji dělají u novoročních předsevzetí?
  • Existují předsevzetí, která jsou předurčena k neúspěchu?
  • Jaké otázky si položit, abychom si náš cíl správně stanovili?
  • Co dělat, když nás po určité době opustí motivace závazek plnit?
  • A jak se zachovat, když kýžené změny zkrátka nedosáhneme?

Dáváte si jako expertka na motivaci novoroční předsevzetí?

Předsevzetí si dávám neustále – nejen na Nový rok!

Ale kolem začátku roku si obvykle s rodinou popovídáme o svých plánech. Sama se neomezuji na specifické závazky, přemýšlím spíše v celcích. Uvažuji například nad zdravím: Jak bych chtěla jíst, jak moc bych se chtěla hýbat? Čeho bych chtěla v následujícím roce dosáhnout kariérně? Po čem toužím v oblasti vztahů a rodiny?

Mívám tedy mnoho plánů, jakýchsi „optimistických předsevzetí“. Ne všechny se splní, což je ale dle mého naprosto v pořádku.

Řekla jste, že se neomezujete na novoroční předsevzetí – nejste jejich fanynka?

Novoroční předsevzetí mám ráda! Myslím si, že je to skvělá příležitost, abychom si vyhradili čas na úvahu o následujícím roce a našich plánech a tužbách.

Nejsem ale fanynkou přemýšlení o předsevzetí jako o něčem, k čemu byste se měli zavázat, pouze když začne měsíc leden. Můžete to přece udělat i v prosinci. Když už tehdy zvažujete, že se od nového roku chcete stát lepším člověkem, co potom budete dělat zbývající měsíc? A také si myslím, že je dobré mít určitý náskok. Když chcete začít cvičit v lednu, možná se vyplatí začít už dřív.

Vaše poslední kniha se zabývá takzvanou „vědou o motivaci“, tedy psychologickými a behaviorálními poznatky o tom, co nám pomáhá či nepomáhá splnit, co jsme si předsevzali. Tvrdíte v ní, že šance na úspěšnou změnu návyků výrazně narůstá, je-li pro nás nová aktivita alespoň trochu příjemná. O novoročních předsevzetích ovšem píšete: „Ale když jste si předsevzetí dali, mohu soudit, že ze svého cíle nejste příliš nadšeni. Kdybyste byli na sto procent vnitřně motivováni dělat vše, co si prvního ledna umíníte, žádná předsevzetí by nebylo potřeba si stanovovat.“ Pokud je tedy povaha většiny novoročních předsevzetí taková, je vůbec realistické očekávat, že bude jejich plnění příjemné, a tedy úspěšné?

Právě jste se dotkla toho největšího problému novoročních předsevzetí.

Předsevzetí si dáváte, protože danou věc vlastně dělat nechcete – ani na ni nechcete po zbytek roku myslet. Dnes ale víme, že faktor, který předpovídá, jak úspěšní v jejich dodržování budeme, není skutečnost, jak jsou pro nás dané závazky důležité, ale právě jak příjemné je pro nás se jimi zabývat – tedy to,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rodina a vztahy

Rozhovory

Kontext N, Rodina, vztahy a zdraví

V tomto okamžiku nejčtenější