Deník N

Je to sice k ničemu, ale seberou vám děti. Ověřili jsme hlavní argumenty proti Istanbulské úmluvě

Istanbulská úmluva řeší domácí násilí páchané na ženách či dětech. Foto: ČTK/DPA
Istanbulská úmluva řeší domácí násilí páchané na ženách či dětech. Foto: ČTK/DPA
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

V Poslanecké sněmovně se dnes předává petice za přijetí Istanbulské úmluvy, která má řešit problém násilí vůči ženám. Jde už o druhou petici k této věci, která poslancům dorazila. Ta první naopak žádá odmítnutí dokumentu. Kromě toho je veřejný prostor přesycen emotivními prohlášeními, která se předhánějí v popisu dopadů úmluvy, jenže argumenty obou stran jsou často založeny spíše na emocích, než na faktech. Podívali jsme se za vás na čtyři hlavní výtky vůči dokumentu a porovnali je s realitou.

Kritika: Je to k ničemu

Odpůrci Istanbulské úmluvy často namítají, že je nepotřebná. Ve svém prohlášení to například píší některé církve. Namítají, že problematiku domácího násilí a specificky násilí na ženách již náš právní řád řeší. To je pravda. Trestní zákoník definuje několik trestných činů, které se týkají násilí na ženách a domácího násilí obecně.

Kromě toho v českém právním řádu existuje také zákon o obětech trestných činů, institut vykázání násilníka z bytu nebo registr poskytovatelů pomoci obětem trestných činů.

Tento argument veřejně akceptuje i ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (za ANO), který k Istanbulské úmluvě mluvil během interpelací 1. listopadu. Uvedl: „Ta úmluva v podstatě žádné změny v českém právním řádu nevyvolá právě proto, že drtivá většina věcí, které ta úmluva upravuje, již je v českém právním řádu promítnuta. A to přihlášení se k ní je zejména přihlášení se k těm hodnotám. A to i na poli mezinárodním.“

Stejný závěr popisuje i vláda, a to ve své brožuře o mýtech kolem úmluvy. Uvádí, že legislativně Česká republika naplňuje vše s výjimkou jednoho paragrafu, který se zabývá nucenými sňatky. Ty řeší novela trestního zákoníku, která je těsně před schválením. Poslanci již návrh akceptovali a nyní jej posuzuje Senát.

Vláda ovšem argumentuje, že Česká republika má rezervy jinde: „Dle studií Úřadu vlády ČR či Rady Evropy u nás například chybí specializované azylové domy pro oběti. Problémem je také nesystémová práce s dětmi vyrůstajícími v rodinách, kde k násilí dochází. Další výzvou je nedostatečná podpora organizací poskytujících terapeutické programy pro osoby dopouštějící se domácího násilí. Prostor pro zlepšení má Česká republika i v řadě dalších oblastí – přístup k obětem ze strany zdravotnického personálu či policie, přetrvávající vysoká míra společenské tolerance k určitým formám násilí či roztříštěnost systému pomoci obětem.“

Jde o oblasti, které mohou české úřady řešit poskytnutím finančních prostředků, lepším vzděláním a dalšími nástroji. V tomto ohledu Istanbulská úmluva nepřináší konkrétní závazky, ale jejím prostřednictvím, jak uvádí i Kněžínek, se Česko přihlásí k jistému hodnotovému směru.

Kritika: Odebírání dětí

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Istanbulská úmluva

V tomto okamžiku nejčtenější