Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

V demokratickém veřejném prostoru musí dezinformace existovat vždy, říká sociální antropoložka

Trochu mě frustruje debata, která dělí lidi na prosystémové a antisystémové, říká Heřmanová. Foto: archiv Marie Heřmanové
Trochu mě frustruje debata, která dělí lidi na prosystémové a antisystémové, říká Heřmanová. Foto: archiv Marie Heřmanové

Slovo dezinformace patří již několik let k nejčastějším pojmům v jakékoli politické diskuzi. Totéž platí o pojmu konspirační teorie. Málokdy však přemýšlíme o jejich přesném významu.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Pokládáme za samozřejmý fakt, že veřejný prostor je dezinformacemi zahlcen, že dezinformace rozvracejí důvěru v liberální demokracii, že jsme terčem silné a cílené zahraniční propagandy, že šíření dezinformací značně podporují sociální sítě. Boj s dezinformacemi je součástí vládní politiky. Tohle ví kdekdo.

A pak jsou někteří, kteří vědí, že to je všechno složitější.

Marie Heřmanová je sociální antropoložkou. Pracuje v Sociologickém ústavu AV ČR a přednáší na FF UK. Zabývá se zejména chováním lidí v digitálním prostoru, nerovností v online prostředí, fenoménem influencerů, šířením dezinformací a jejich spojením s problematikou spirituality. Heřmanová je také členkou redakční rady Deníku N.

V rozhovoru se mimo jiné zabýváme těmito tématy:

  • Jak a zda vůbec se dá definovat dezinformace.
  • Jaké omyly o dezinformacích běžně sdílíme a zastáváme.
  • Proč společnost potřebuje rozmanité narativy a proč je nebezpečné snažit se je vymýtit.
  • V čem se konspirační teorie podobají mýtům a pohádkám.
  • Co by se stalo, kdybychom se dokázali zcela uzavřít zahraniční propagandě.

Budeme si povídat o dezinformacích. Ale co to je dezinformace? Dá se definovat?

Existují různé definice, problém je v tom, že už neodpovídají tomu, co se v online prostoru děje. Obecně přijímaná definice, kterou najdete třeba na Wikipedii, zní, že dezinformace je záměrně šířená nepravdivá informace. Obě ty charakteristiky jsou problematické.

Obě?

Ano. První z nich předpokládá, že známe šiřitelův záměr, což většinou není pravda. Často se ani nedá zjistit, jen hádat. A druhý problém je sama kategorie pravdivosti. Protože jako dezinformace často označujeme sdělení, která jsou vyjádřením světonázoru. Tím pádem se u nich dá těžko empiricky dokazovat, zda jsou pravdivé, nebo ne. Takže definici sice máme, ale podle mého názoru není funkční. Kromě toho by stejně nebyla nic platná tam, kde potřebujeme právně závaznou formulaci. Takovou nemáme ani v Česku, ani v EU.

Dobře. Zkusme si funkčnost či nefunkčnost té definice na příkladech. První: Rusko bojuje na Ukrajině proti banderovským nacistům.

To je docela dobrý příklad něčeho, co se za dezinformaci běžně označuje – z dobrých důvodů. Jenže když se

Dobří přátelé vám sdílejí kvalitní informace

Tomáš Znamenáček vám daruje následující článek Deníku N, který je jinak za platební bránou. Přečtete si ho zdarma jen po zadání vašeho e-mailu, který slouží jako ochrana před šířením našeho obsahu bez kontroly. Váš e-mail bude použit pouze pro odemčení článku a nabídku zvýhodněného předplatného. Pokud ji ani po měsíci nevyužijete, smažeme ho z databáze. Možnost odemykat placené články Deníku N mají všichni členové Klubu N.

Můžete také .

Dezinformace

Rozhovory

Česko, Kontext N, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější