Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

O tom, co Karel Schwarzenberg jako jediné nesl opravdu těžce

S hercem Pavlem Landovským na plese Charty 77 v roce 1994. foto: Zdeněk Merta
S hercem Pavlem Landovským na plese Charty 77 v roce 1994. foto: Zdeněk Merta

V těchto dnech se naše země loučí s člověkem, jehož rod i on sám se od ní dočkali řady křivd a nespravedlností. Přesto ji jako svou vlast nikdy nepřestal milovat. Na Karla Schwarzenberga, společné chvíle strávené na Hradě v týmu prezidenta Václava Havla, ale i při soukromých setkáních u dobrého jídla a pití (obojího byl kníže velký znalec) vzpomíná jeho blízký přítel a spolupracovník Michael Žantovský.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

V Americe se říká, že je možné vypudit dítě z vlasti, ale není možné vypudit vlast z dítěte. Karel Schwarzenberg strávil polovinu svého života v exilu. Když se do rodné země vrátil natrvalo, ledacos nepoznával. Rodový majetek zabavený jeho předkům stejně jako jeho vládu nad rodným jazykem poznamenal zub času. Místy kolem sebe potkával lidi, kteří mu a jeho rodině po léta spílali a teď nerušeně rozkrádali majetek spravovaný generacemi jeho předků po několik století. Pro každý případ ho přitom obviňovali, že se chystá ukradený majetek ukrást jim.

Vracel se po několika krátkých návštěvách zanedbaných schwarzenberských památek v socialistickém Československu, několikeré účasti na procesech s odpůrci režimu, například na jihlavském procesu s Ivanem Magorem Jirousem, kde jsme se také poznali, a po pár kradmých setkáních s disidenty včetně Václava Havla. Po revoluci mířily jeho první kroky na pozvání nového prezidenta na Pražský hrad. Na rozdíl od jiných se ale nepřišel ucházet o funkci ani připomínat svoje vazby na rozsáhlý schwarzenberský majetek. Přišel sloužit.

Na služebnou roli v novém demokratickém uspořádání měl Karel Schwarzenberg přirozený nárok, který se v první řadě neopíral jen o jeden z nejvznešenějších rodokmenů v Evropě ani o dlouhou řadu předků, kteří sehráli v evropských dějinách významnou úlohu jako dvořané, vojevůdci či církevní hodnostáři, ale o osobní angažovanost ve věci demokracie a lidských práv v Československu. Jeho veřejně nevytrubovaná podpora celé řady exilových intelektuálů i undergroundových vlasatců, poskytnutí domova i finanční podpory pro Československé dokumentační středisko nezávislé literatury na schwarzenbergském zámku v Scheinfeldu, osobní úsilí a svědectví v roli předsedy Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva a schopnost navazovat kamarádské vztahy s lidmi, kteří byli až na samém spodku komunistického společenského žebříčku, mu v kruzích demokratické opozice získaly nezpochybnitelný morální kredit.

Jedinou otázkou bylo, jakou roli bylo možné takové osobnosti nabídnout uprostřed proudu avanturistů, kteří zaplavili přístupové cesty k nové moci, a ve společenské atmosféře, která byla po 40 letech izolace a indoktrinace velmi nedůvěřivá vůči cizákům obecně, emigrantům zvláště, a aristokratickým exulantům zejména. Karel ovládal češtinu i po 40 letech, ale jeho slovník a syntaxe nevyhnutelně nesly známky vyjadřování jedenáctiletého chlapce. Mělo to i 

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Karel Schwarzenberg

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější