Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Dezinformacím se daří tam, kde se rozpadá důvěra ve stát. Vládo, probuď se!

Fialův kabinet nechápe, že dlouhodobě největším bezpečnostním rizikem je lhaní – právě to rozvrací důvěru. Ilustrace: Adobe Stock
Fialův kabinet nechápe, že dlouhodobě největším bezpečnostním rizikem je lhaní – právě to rozvrací důvěru. Ilustrace: Adobe Stock

Komentář sociologa a politologa Karla Hlaváčka: Veřejnost nejen v České republice je rozpolcená v názoru na boj s nejrůznějšími dezinformacemi, které se šíří zejména po sociálních sítích. Zatímco převážná část akademiků, novinářů nebo současná vláda ho považují za důležitý, jiná část veřejnosti reprezentovaná například SPD či bývalými prezidenty Klausem a Zemanem vyslovuje obavy z cenzury a hlasitě protestuje. Není divu, vždyť součástí politické rétoriky této radikální části veřejnosti jsou někdy právě sdělení, která by za dezinformace mohla být považována. Ptejme se tedy nejprve: jsou obavy z cenzury oprávněné?

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

K řešení problému dezinformací byl jmenován poradce premiéra pro mediální gramotnost a dezinformace Miloš Gregor, který médiím načrtl svou představu, jak věc chápe. Uvědomuje si složitost problematiky dezinformací lépe než bývalý vládní zmocněnec pro oblast médií a dezinformací Michal Klíma – a to mu umožňuje se nařčením typu „vrchní cenzor“ efektivně bránit. Na druhé straně se tím ovšem dostává do situace, v níž se boj proti dezinformacím stane relativně bezzubým.

Dezinformace jsou podle Gregora v zásadě záměrným šířením nepravdivých informací s cílem změnit vnímání společnosti v souladu se zájmem toho, kdo dezinformaci šíří. Tento přístup chce řešit tím, že proti „lži“, kterou je prý možné snadno rozlišit, postaví „pravdu“.

Taková jednoduchá opozice existuje pouze tam, kde se jedná o vylhaná a současně ověřitelná fakta. V jiných případech ovšem ne – a to zejména tam, kde nejde jen o vylhaná fakta, ale spíše o odlišné rámování celé problematiky. Slabá stránka tohoto přístupu nespočívá v tom, že by se mohl stát cenzurou – spíše platí, že toho mnoho nevyřeší, protože jádro obtíží spočívá právě v rámování, nikoli ve faktech.

Největším šiřitelem dezinformací u nás je Rusko. Za ideologický základ současné ruské politiky ovšem nelze pokládat žádné jednotlivé (dez)informace jakožto vylhaná fakta, nýbrž

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Dezinformace

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější