Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Od mazlíčkářství po „rozmnož a utrať“. Pohybujeme se mezi dvěma extrémy, říká šéf pražské zoo Bobek

Miroslav Bobek v luskouní košili. Foto: Archiv Miroslava Bobka
Miroslav Bobek v luskouní košili. Foto: Archiv Miroslava Bobka

Zoologickým zahradám se někdy vzletně říká Noemova archa. „Jenže archa je malá, ohrožených druhů je mnoho, proto jsou tak důležití velvyslanci divoké přírody, aby probudili emoce a vyprávěli příběh,“ říká ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. „Ale zachraňovat za každou cenu taky někdy nemá smysl.“

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

S ředitelem Zoo Praha Miroslavem Bobkem sedíme u proskleného výběhu, kde pobíhá mládě luskouna, samička Šiška. Šmejdí, šplhá, občas se pověsí za ocas na větev a s gustem se houpe. Prožívá první dny osamostatnění od mámy. Ta je zpět u svého partnera, Šiščina otce, ve vedlejším příbytku.

Povídáme si, šéf zahrady fotí, Šiška dovádí… A později si všimneme, že vedle začali „dovádět“ i její rodiče.

Rodiče malé Šišky po odluce opět spolu. V akci. Foto: Miroslav Bobek

„To je skvělý, máme štěstí, že jsme u toho! Pokud všechno dobře dopadne, bude mít Šiška sourozence,“ usmívá se spokojeně Miroslav Bobek.

V rozhovoru se kromě jiného ptáme:

  • Jak se vaří kaše pro mládě luskouna,
  • co znamená heslo „rozmnožuj a utrácej“,
  • jak fungují deštníkové druhy,
  • kdy zoo funguje jako Noemova archa,
  • k čemu jsou v zoo emoce,
  • a jestli bude v Praze ptakopysk.

Je půl deváté ráno, ale jsme v pavilonu nočních šelem, které mají prohozený den a noc, aby je návštěvníci mohli pozorovat, když jsou aktivní. Kolik hodin má podle svého vnitřního budíku Šiška?

Podvečer. To je právě čas, kdy je hodně aktivní. Během těchto týdnů jí právě o hodinu posouváme čas, aby si ji návštěvníci víc užili.

Chtěla jsem si s vámi dnes povídat hlavně o ochraně biodiverzity. Co nám o ní vlastně říká příběh Šišky?

Naši luskouni jsou to, čemu říkám velvyslanci divoké přírody. Nejde – zatím – o jejich záchranu v lidské péči a návrat do divoké přírody, ale chceme lidem tohle ohrožené zvíře ukázat.

Když jsem o luskounech začal před lety jen psát, lidi moc nezajímali, bylo to pro ně neuchopitelný, nedovedli si představit, jak zajímavé zvíře to je. Až s jejich příchodem k nám se povedlo zájem prolomit.

Snažil jsem se luskouny získat dobrých deset let. Původně jsem chtěl africké luskouny do Rezervace Dja, ale nakonec máme luskouny asijské.

Zbyly z nich jen cáry

Proč jste tolik usiloval zrovna o luskouny?

Jsou to mimořádně zajímavá zvířata. Jediní savci pokrytí šupinami, velmi bizarního vzhledu. Ale především proto, že jsem zhruba před patnácti lety začal v Africe zaznamenávat silný vzestup obchodu s jejich šupinami.

Afričani je lovili vždycky, ale primárně na maso. I v Africe se šupiny občas používaly pro

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Ekologie

Příroda

Rozhovory

Česko, Kontext N, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější