Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Jedeme rychle, aby nás drony nestihly doletět.“ Reportáž z cesty až k frontové linii

Zasněžená cesta na východě Ukrajiny. Foto: Pavol Pekarčík
Zasněžená cesta na východě Ukrajiny. Foto: Pavol Pekarčík

Najeli jsme přes čtyři tisíce kilometrů po Ukrajině. Tento text je zápisem zážitků zaujatého účastníka výpravy.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Dárci ze Slovenska přispěli na ojeté sanitky a terénní auta pro ukrajinské vojáky částkou přes 200 tisíc eur. Bylo třeba je koupit a odvézt na Ukrajinu. Organizátory nákupu a výpravy byli Ukrajinci Serhij Savčenko a Vjačeslav (Slavik) Ševčuk a fotograf slovenského Denníku N Vladimír (Vlado) Šimíček. Dalšími řidiči byli fotograf českého Deníku N Gabriel (Gabo) Kuchta, komentátor Denníku N Roman Pataj, režisér Pavol (Pali) Pekarčík a já. Vyráželi jsme z Bratislavy, v Kyjevě se k nám přidali další ukrajinští řidiči dobrovolníci.

Nikdy jsem neřídil sanitku a nikdy jsem nebyl v Užhorodě. Až do jednoho listopadového pondělí, kdy jsme z Užhorodu vyrazili s několika sanitkami, přetřenými na vojenskou zelenou, do Kyjeva.

Přátelé mě předem nevarovali, že si bude naše kolona majáky a sirénami prorážet cestu hustým provozem, že to bude rockový koncert pro spojku, brzdu a plyn a že se budeme vysílačkami shánět do šiku, když nás rozdělí vzpurné kamiony.

Za volantem jsem se nestihl kochat pohledem na zasněžené Karpaty, ale nedala se přehlédnout živelnost měst a vesnic a nedbalost vůči detailům, které vždy souvisí buď s chudobou, nebo s nadbytkem volného prostoru. Nesouvisí ale s válkou, kterou v této části Ukrajiny periferním zrakem nepostřehnete.

Do Kyjeva jsme dorazili za tmy a (díky majákům) se prodrali zácpami k šedé budově, kde nás na parkovišti čekal v maskáčích legendární gruzínský bojovník Mamuka a jeho lidé. Odevzdali jsme mu jednu sanitku, obrovskou nabíječku od Erika z Košic a poprvé jsem zažil chlapská objetí, kterých zažiji v následujících dnech ještě stovky. Tyhle drsné muže jsem neznal, ale to jim nevadilo. Byl jsem pro ně bratr v boji proti Rusům.

Martin M. Šimečka v koloně se sanitkami na Ukrajinu: Stále zde doufají, že se na ně nevykašleme. Video: Pavol Pekarčík)

Mamuka je mlčenlivý – jako bývají ti, kteří toho zažili příliš. Vlasy a bradu má černé jako uhel a vyholené do linií ostrých jako břitva. Zeptal jsem se ho, jak to vypadá, a on odpověděl jednou větou: „Moc dobře ne.“

Na cestě

Hlavní část výpravy začínala druhý den. Na parkovišti už stálo seřazených jedenáct aut – sanitky a terénní pick-upy. Všechny koupené, opravené a upravené za peníze slovenských dárců. Každé auto mělo svého řidiče, já jsem dostal terénní toyotu.

Na parkovišti v Kyjevě. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Byl jsem v partě nováčkem, všichni ostatní se znali, a jak jsem později zjistil, zejména Vlado, Gabo a Pali už měli Ukrajinu proježděnou křížem krážem a znali i mnohé z těch, se kterými jsme se měli setkat.

Vysoký a štíhlý Serhij už zorganizoval desítky takových výprav. Seřadil nás do kolony a vyrazili jsme mrazivým ránem na východ.

Konečně jsem uviděl to, o čem jsem vždy jen četl a podstatu čehož nemůže obsáhnout žádná fotografie:

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Reportáž

Ruská válka na Ukrajině

Ukrajina

Kontext N, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější