Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

I na kontinentu pučů lze předat moc pokojně. Prezident Weah, držitel Zlatého míče, šel ze hry už v poločase a může za to dostat cenu

Bývalý slavný fotbalista a teď už i bývalý prezident Libérie George Weah, když během svých druhých, tentokrát prohraných prezidentských voleb mluvil před volební místností v Monrovii po vhození hlasu s novináři. Foto: Carielle Doe, Reuters
Bývalý slavný fotbalista a teď už i bývalý prezident Libérie George Weah, když během svých druhých, tentokrát prohraných prezidentských voleb mluvil před volební místností v Monrovii po vhození hlasu s novináři. Foto: Carielle Doe, Reuters

Nejlepší fotbalista světa, skvělý útočník George Weah, býval svými spoluobčany v západoafrické Libérii – ale i v Evropě – milovaný jako hráč, jako politika ho ale voliči zvolili prezidentem jednou a po zkušenosti s ním ho už obhájit prezidentský mandát nenechali. Dobrou zprávou pro demokracii na kontinentu je, že si Weah jako jeden z nejznámějších afrických představitelů se svým nástupcem z řad opozice při „střídání“ po těsných volbách podal ruku.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Libérijský útočník George Weah ve své bohaté sportovní kariéře zvítězil ve spoustě anket včetně nejprestižnějšího Zlatého míče v roce 1995. Dosud je jeho jediným držitelem z Afriky. Po prohraných prezidentských volbách, v nichž se vysloužilý fotbalista snažil obhájit svůj šestiletý mandát, se však sedmapadesátiletý muž stává favoritem na jinou trofej: Cenu Mo Ibrahíma.

Tu včetně štědré finanční prémie ve výši 5 milionů dolarů dostávají díky štědrosti súdánského miliardáře Muhammada Ibrahíma afričtí státníci za to, co by v demokraciích mělo být zcela normální: za to že se po prohraných volbách nebo po uplynutí ústavou dané doby v úřadu spořádaně předají moc. V Africe to stále není pravidlem.

Fotbalový šampion umí prohrávat

George Weah v Neapoli v roce 1992. Foto: Autor neznámý, Wikimedia, public domain

„Moje Koalice pro demokratickou změnu prohrála, ale Libérie zvítězila. Je čas na důstojnost v porážce, čas upřednostnit naši zemi nad stranou a vlastenectví nad osobním zájmem,“ prohlásil Weah. Veřejně tak akceptoval svou těsnou porážku o dva procentní body a telefonicky poblahopřál svému starému známému sokovi.

Tím je Joseph Boakai, který pro změnu před šesti lety jako tehdejší viceprezident kandidující na nejvyšší post rychle uznal svůj debakl, který mu v roce 2017 uštědřil Weah.

Fair-play si tak v těžce zkoušenému koutu světa pozvolna buduje tradici, kterou jinde na kontinentu mohou závidět.

Weah šel do politiky jako člověk, který se nemusel nikomu představovat. Libérie nemá známější osobnost. V 90. letech válel mezi jiným v dresu Monaka, Paris St. Germain a AC Milán. Málem se mu povedlo nevídané –

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Afrika

Sport, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější