S rodinou se směny sladit nedají. Lékařky mizí z nemocnic, problém to je pro všechny
Desítky hodin nelegálních přesčasů a nedostatek času na rodinný život vede řadu žen-lékařek k tomu, že před prací v nemocnici upřednostňují ambulance. Nemocnice přitom zápasí s nedostatkem zaměstnanců a ženy už léta tvoří mezi absolventy medicíny většinu.
„Spolužačky z medicíny odešly po atestaci prakticky všechny do ambulancí nebo jsou nyní na mateřské a plánují, že do ambulance půjdou,“ říká doktorka L., třicátnice ze severu Čech. Mezi svými známými je výjimka – jako matka dvou malých dětí si pořád drží své místo na lůžkovém oddělení v nemocnici.
Cenou za to je organizace domácnosti, jež je v českých podmínkách ještě pořád výjimkou. O děti pečuje manžel, kterému zaměstnavatel umožnil pracovat z domova. Mladá rodina si tak nemusela ani vybírat mezi srovnatelnými příjmy obou rodičů.
Pokud by to tak nebylo, musela by L. zvolit možnost, která ji primárně neláká – ambulanci. „Bylo by to bolestivé, protože mě práce na lůžkovém oddělení hrozně baví, ale nebyla by jiná možnost,“ říká. Právě práci v ambulancích ale volí řada lékařek, které mají nebo plánují děti.
Důvody jsou prosté. Ambulance nabízí na rozdíl od nemocnic pevnou pracovní dobu bez nočních nebo víkendových služeb, a to většinou za lepších finančních podmínek.
V nemocnici, a zejména na jejím oddělení podle mladé doktory něco takového možné není. „Částečný úvazek by teoreticky asi šel, ale ne na tomhle oddělení. Aby byla na lůžkovém oddělení určitá návaznost péče, je vhodné, aby byl lékař na plný úvazek, a ne aby se každých pár dní staral o pacienta někdo jiný,“ popisuje L., která, stejně jako mnoho českých lékařů pracuje za hranicí zákonných norem na čas strávený v práci.
Zhruba šestkrát do měsíce absolvuje službu, při níž její pracovní den nekončí odpoledne po osmi hodinách, ale natahuje se přes celou noc a 24hodinovou hranici až do dalšího dne. Doktorka L. odhaduje, že její práce tak ve skutečnosti tvoří 1,5 úvazku, nejen smluvní jeden.
Řada oddělení bez takových služeb neumí zabezpečit svůj provoz. Bez manžela by L. zase nedokázala tyto služby zvládat. Takové možnosti ale nemá každý.
Po atestaci ženy mizí
Z českých škol už léta vychází více žen než mužů – podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) bylo v roce 2017 v Česku 32,6 tisíce lékařek a 26,6 tisíce lékařů. Počet žen v medicíně zároveň rostl rychleji než počet mužů. Od roku 2010 mužů v bílém plášti přibylo zhruba o 3000, počet lékařek za totéž období stoupl však o více než 5000. Nejde přitom o nový trend. Už podle dat z roku 1990 tvořily ženy většinu absolventů medicíny (často téměř 60 procent).
Jak se tento nástup žen do medicíny projevuje v nemocnicích, nelze říct. V Česku totiž není instituce, která by evidovala, kolik lékařů v nemocnicích vlastně pracuje. ÚZIS disponuje pouze daty o zhruba 15 000 úvazcích, ty ale neodpovídají počtu skutečných lidí.
Řada lékařů totiž v nemocnicích nepracuje na plný úvazek. Místo toho kombinují práci v soukromých ambulancích a jejich úvazky se můžou pohybovat kdekoliv od téměř plné pracovní doby až po několik hodin týdně. Pro představu, o jak velký rozdíl může jít: ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně pracuje 527 lékařů, úvazků ale mají pouze 413,52.
Kvůli absenci jakýchkoliv jiných dat se Deník N rozhodl s dotazem na počet lékařů a lékařek oslovit přímo nemocnice.
