Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nechat se vytočit Babišem a uprchnout z ANO by byla porážka, říká Jourová. Popisuje i šance Česka prosadit se v příští komisi

Věra Jourová na Prague European Summitu, Foto: Evropská komise
Věra Jourová na Prague European Summitu, Foto: Evropská komise

„Mohla bych být v ANO užitečná, ale nestavím na tom kariéru,“ vysvětluje česká eurokomisařka Věra Jourová, co by mohla po návratu z Bruselu dělat v politice. V rozhovoru pro Deník N popisuje, jaké jsou šance českých kandidátů na její nynější post, jak Česko hendikepuje nepřijetí eura a sázka na jádro, a proč se ona sama nechce nechat vytočit výroky Andreje Babiše na adresu Ukrajiny.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Na co se v rozhovoru také ptáme:

  • Jak by měla česká vláda vyjednávat o budoucím eurokomisaři a zda se musí zapojit i sám premiér.
  • O čem se jedná v kuloárech.
  • Proč Česko potřebuje vlastního eurokomisaře a k čemu je menším zemím právo veta.
  • Co bude dělat, až skončí v Bruselu jako evropská komisařka.
  • Jaké vysvětlení nabízí Andreji Babišovi po svém návratu z Ukrajiny.

Před několika týdny prohlásila německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock, že budoucí rozšiřování EU by mohlo mimo jiné znamenat i to, že by všechny země už neměly v každé Evropské komisi svého zástupce. Ona sama si prý dovede představit, že by Německo po nějakou dobu eurokomisaře nemělo. Jak to vnímáte jako česká eurokomisařka?

Dovedu si představit, že by byl zavedený nějaký spravedlivý rotační systém, kdy by tam některé státy mohly mít komisaře po celou dobu, některé jen na polovinu mandátu, a následně by se to měnilo.

Co by to znamenalo pro zemi, která by zrovna komisaře neměla?

Prakticky by to muselo znamenat, že i země, která nemá komisaře, by tam musela mít nějakého pozorovatele. Možná by se členské státy musely stínovat v portfoliích. Teoreticky by to mohlo být třeba tak, že nyní, kdy je nás 27 portfolií (26 komisařů a předsedkyně, pozn. red.), by tam bylo například 13 silných portfolií a ta by měla vždy jednoho komisaře a jeden by to stínoval, než by následně nastoupil po něm. Řada institucí takto funguje.

Má tedy pro členské země reálně smysl, že mají své eurokomisaře, kteří přitom musí být neutrální vzhledem ke své zemi? Jste členkou Komise už téměř deset let, na co vlastně máme vlastní eurokomisařku?

Každá země má svého eurokomisaře, který ji zastupuje a měl by dělat dobrou službu Evropě a konkrétnímu portfoliu. Každý ovlivňuje v Evropské komisi klíčová strategická rozhodnutí, která mají mnohdy daleko větší dosah než to jeho samotné portfolio.

A tady nastupuje to, co charakterizuje Haškův citát, že „každý jsme odněkud“. Každý si nese nějaký pohled na svět a nějaký smysl pro přiměřenost různých opatření. Já tak do rozhodování Komise vnáším českou stopu, což nedělám prvoplánově, ale snažím se získávat informace a navigovat naše rozhodnutí tak, aby to Česku prospívalo.

Když si ale vezmeme třeba příklad řadu měsíců debatovaného návrhu normy Euro 7, tak tam zrovna původní návrh Komise podle vlády Česku nevyhovoval. Až členské země ale návrh Komise přepracovaly.

Já pracuji pro prosperující Evropu, což je dobře pro Česko, víc vám k tomu asi neřeknu. Euro 7 je ale dobrý příklad. Já jsem totiž neměla jediný

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Andrej Babiš

Evropská unie

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější