Česká diplomacie dosáhla v Bruselu kolosálního úspěchu… a porodila páchnoucího sledě
Komentář Jaroslava Veise: Od dob, kdy se Čechům podařilo prosadit, že nikdo nesmí neoprávněně používat ochrannou známku „Štramberské uši“, se povedl lidoveckému europoslanci srovnatelný majstrštyk. Přesvědčil řadu evropských kolegů, aby se mezi brexitem, zkrocením migrace, visegrádskou revoltou, postnacionalismem a neopopulismem vážně zabývali letním časem. A toto výbušné téma se ještě určitě bude hodit.
Když o víkendu zpovídala Mladá Fronta Dnes tři kandidáty na předsedu Senátu, Václava Hampla, Jana Horníka a Jaroslava Kuberu, položila všem pár otázek na zásadní témata: například jak hodnotí volební systém do horní parlamentní komory, kdy by měla Česká republika přijmout euro a také jak by řešili letního času. Pro pořádek si řekněme, že pokud jde o čas, Hampl s Kuberou by raději letní, Horníkovi je to jedno – a my teď budeme sledovat, jak jim to kolegové při volbě spočítají!
Dvakrát za rok totiž ožije veřejná debata v této zemi naléhavým tématem střídání letního a zimního času. (Jen pro pořádek: ve skutečnosti o žádný zimní čas nejde. Jedná se o čas standardní, u nás tzv. středoevropský. Nicméně v některých zemích jako například Irsko, Chile, dříve Namibie a v roce 1946 jednorázově i Československo se v zimních měsících roku skutečně používá zimní čas posunutý zpět oproti běžnému pásmovému času. Ale pro zjednodušení budeme v tomto textu používat letní a „zimní“ čas.)
Výměna letních a zimních pneumatik zdaleka takovou pozornost nevyvolá, i když v našich zeměpisných šířkách je to problém patrně zásadnější. Letos se naléhavost střídání času ještě znásobila:
