Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Obrazem: Živá voda pro vyprahlou zem. Jak udržet vodu v krajině

Když už o suchu začíná mluvit i premiér, je to vážné. Po letech ignorování varování od odborníků se už začínáme bát sucha všichni. Tu je recept, jak si vodu na střeše Evropy udržet.

Údolí Zdoňovského potoka mezi Adršpaškými skalami a Polskem.

Sem doprostřed Evropy žádná voda nepřitéká, musíme si vystačit s tím, co spadne z nebe.

Zdoňovský potok pramení v Polsku, proteče obcí Zdoňov a po devíti kilometrech vteče do Metuje.

Před kostelem v centru obce sedí Jiří Malík. Jako kluk sem chodil do školy. Pracoval jako hydrolog v CHKO Broumovsko. Dobře to tu zná.

Upozorňovat na hrozbu sucha v roce 2004, pár let po sérii ničivých povodních, byl počin hodný vizionáře. Dnes je Jiří Malík se svým projektem návratu vody do krajiny mediální hvězdou. Přednáší po celé republice, jezdí po světě. Jeho recept je jednoduchý, jeho uskutečnění při našich stereotypech složité.

Okolí Zdoňova si vybral jako místo pro pilotní projekt návratu vody do krajiny. Díky osvícenému majiteli zdejších pozemků může ovlivnit až dvacet čtverečních kilometrů krajiny.

Na pohled ráj. Uživí se tu nejen stádo krav…

Ale i přemnožení srnci z okolních lesů.

Pro laika žádná vodní katastrofa.

Stačí odejít pár metrů a jsme na poušti.

Podle prachu za traktorem je vidět jak je půda na jaře vyschlá.

Bezejmenný přítok Zdoňovského potoka je narovnán a vydlážděn kameny. Nic v něm neteče.

Hydrolog hledá vodu.

Do odvodňovací strouhy ústí ze všech stran podzemní potrubí položené pod okolními pozemky. Říkalo se tomu meliorace, tedy zúrodnění půdy.

Ve skutečnosti odvodnění krajiny žádnou meliorací není. Prvním úkolem je tedy dílo našich předků zničit.

Za posledních dvě stě let bylo pod zem uloženo tisíce kilometrů odvodňovacího potrubí.  Někde je problém je i najít.

Tam, kde se potrubí samo zanese, vznikají přirozené louže či tůně

Ne, to není studna na poušti, ale voda z ucpaného potrubí vyvěrá na povrch. Pro Malíka důležitá informace, kterou hned zanáší do mapy.

Dá se odhadnout, kudy potrubí vede – po svahu, rovnou do koryta odvodňovací rýhy a vybrat místo, kde potrubí přerušit a vybudovat kolem něj nepropustnou podzemní hráz.

To že nestačí roury ucpat v ústí je vidět u hromady hlíny s dírou připomínající jezevčí noru. Hlínu sem nanesla voda z potrubí při tlaku několika atmosfér.

Přerušit potrubí však nestačí, je třeba sázet stromy, na mezích i v lesích a hlavně se začít chovat šetrně k půdě.

Výš po strouze jsou již vidět první pokusy o zadržení vody v krajině, tady prostým přehrazením strouhy prknem.

Ještě výš jsou vidět první bažinky.Koryto potůčku začíná meandrovat.

Živá voda.

Zůstává tu díky dvanáct let starému zásahu do odvodňovacího systému.Oživit krajinu vodou bude jen tady stát devadesát miliónů korun.Přehrady a rybníky bez bažin a mokřadů dost vody nezadrží.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Pozitivní zprávy

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější