Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Proradní Lichtenštejnové? Zlodějský stát? Souboj o obrovský majetek se už sto let točí v kruhu. A točit se v něm bude i dál

Zámek Valtice, do roku 1945 hlavní rodové sídlo Lichtenštejnů na Moravě. Foto: ČTK
Zámek Valtice, do roku 1945 hlavní rodové sídlo Lichtenštejnů na Moravě. Foto: ČTK

Seriál Přepište dějiny: Už zase máváme týmovými vlajkami, už zase se řadíme do šiků, už zase nás dějiny třídí do mančaftů – jsi pro vrácení majetků Lichtenštejnům, nebo jsi proti? A pokud řekneš, že je to složité a nejednoznačné a nelze si věčně hrát na souboj dobra proti zlu, hned jsi pro ty i ony tím z druhé strany, jenom to zbaběle maskuješ. V současném sporu nás ale v zásadě zrazuje krátká paměť nebo vědomé popírání a vytěsňování některých dobových skutečností. Ani česká strana, ani ta lichtenštejnská, nevstoupila do sporu včera, dokonce vůbec ne až v roce 1945, od něhož se současná debata skoro výhradně odráží.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Obraz knížat z Lichtenštejna patří v české historii a následně národní mytologii mezi ty temnější. Má to své kořeny zase u té zpropadené Bílé hory v roce 1620, kterou stále ve veřejné debatě stavíme hodně nacionálně. Angažmá Lichtenštejnů ve stavovském povstání a bezprostředně po něm proto ovlivnilo vnímání tohoto rodu nejen za první republiky, ale také po druhé světové válce. Na druhé straně argumentace, že komunisté zabavili majetek rodu, který se nijak neprovinil, není nic než redukce dobových faktů i dobového vnímání celého problému.

První republika i poválečné Československo se masivně odkazovaly k Bílé hoře, útlaku, rekatolizaci atd. A v čele tohoto příběhu vedle císařů Matyáše a Ferdinanda II. stál věrně Karel I. z Lichtenštejna, který po Bílé hoře předsedal soudu s českými stavy, řídil popravy v červnu 1621 a do své smrti v roce 1627 vedl konfiskační soud, což racionálně využil k zisku rozsáhlého rodového majetku, který se pak v dalších generacích rozmnožoval.

Když na počátku 18. století rod koupil panství Schellenberg a hrabství Vaduz, vzniklo v lednu 1719 knížectví, kterému dali své jméno. Lichtenštejnsko se až do roku 1918 ekonomicky, politicky i vojensky vázalo na rakouské císařství a kníže také zasedal ve vídeňské Panské sněmovně; rod sídlil ve Vídni nebo na svých moravských panstvích. Do Vaduzu své sídlo přenesli trvale až v roce 1938 po anšlusu Rakouska. Nová československá republika v rámci své politiky odrakouštění tedy vnímala vládnoucí rod Lichtenštejnů jako rod rakouský a podle toho také rozhodla o zařazení jeho panství do pozemkové reformy, což byl počátek celého sporu.

V rámci jednání mírové konference věnovali českoslovenští diplomaté a právníci velkou pozornost právě tomu, aby nové Československo nevnímalo z hlediska mezinárodního práva Lichtenštejnsko jako samostatný stát. Velkou část argumentace dávala dohromady jedna ze zapomenutých osobností našich dějin – profesor František Hobza. Ten vedl na počátku republiky právní odbor ministerstva zahraničí, založil i zdejší tradici mezinárodního práva jako vědního oboru. Mimo jiné podporoval ale například uznání Sovětského svazu, což tehdy nebylo většinově přijímáno.

Po druhé světové válce již jako komunista vypracovával posudky jak k případu K. H. Franka, tak po roce 1948 k vykonstruovaným procesům proti církevním představitelům. Když se vrátíme k případu „Lichtenšejn“, zde

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Přepište dějiny

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější